Proč jsou seriály tak populární?
Sledovanost Rodinných pout je velmi vysoká. Dívá se na něj 80 % žen, 60 % mužů, 80 dětí mezi 4 -14 lety. Dívají se jakoby na rodi­nu, podobnou té jejich. Seriál kopíruje rodin­né problémy, vztahy a zároveň může dát i ná­vod, jak je možné jednotlivé situace řešit - viz závislost na alkoholu, syndrom opuštěnosti hnízda, otázka svatby brát se nebrat se, ne­chat si dítě, nenechat, rozvést se kvůli bana­litě... Většina lidí se v něm najde.

Říkají o vás , že jste jakási "biožena"...
Napsalo se o mně, že jsem makrobiotička a anorektička. Ale jak vidíte. vypadám snad normálně. Makrobiotička nejsem, protože zásady tohoto stravování se špatně kombi­nují s červeným Merlotem. A anorektička je v mém případě k pobavení. Na druhé stra­ně je pravda, že když můžu, tak kupuji biopotraviny a nejíme kuřecí a vepřové maso. Dáváme přednost krůtě. králíku a zvěřině. Naučila jsem se dělat výborný jelení guláš. A proč nakupuji biopotraviny? Víc mi chut­nají, zvykli jsme si. Mléko voní po mléku a když zkysne, tak do sladka a nesmrdí, máslo je výborné a o pečivu ani nemluvím. Šťávy jsou pravé, rajské jablíčko je sladké a není to jen hmota, která dozrává cestou v kamionech. Samozřejmě, biopotraviny jsou dražší, já tak žiju už pomalu deset let a zjis­tila jsem, že moje maninka na tom byla po­dobně. Nikdy nám nedávala chleba se salá­mem, nebo párky, čokoládu jen výjimečně. A co oči nevidí, srdce nebolí. Nezvykli jsme si na uzeniny, a proto nám nechybí. Uvedu příklad. Moje sestra si vzala manžela ze Slo­venska, takže je příbuzní hojně zásobovali sa­lámy a klobáskou. Měla je v lednici, ale ne­jedla. Momentálně žijí už třetím rokem v Japonsku a můj synovec jí mořské řasy, rý­ži, syrové ryby, pije zelený čaj. Úplně se jim změnil jídelníček. A když jsem švagr na týden přiletěl a dal si svoji oblíbenou pěkně vyuze­nou maďarskou klobásku, tak mu bylo 3 dny ukrutánsky zle. Žaludek si, holt, odvykl..

A co ještě napsali o vás?
Ještě napsali o mé dceři, že je chudák a kra­de dětem hranolky. Je sice pravda, že nechci, aby moje Andrejka jedla smažené hranolky, protože je to koncentrovaný jed. Dětem ale právě tahle vražedná kombinace s kečupem nejvíc chutná, tak je peču doma v troubě. Asi jsem strašná matka, ale u nás doma nena­jdete ani kolu ani sprajty či jiné sladké che­mikálie. Děti dostanou malinovou šťávu s vo­dou. A pokud jde o "jupíka", moje dítě nosí láhev, protože je velmi šikovná. Obsah vylé­vám. Na co si děti nezvyknou, to nechtějí.

Slyšela jsem, že dceru i celou rodinu léčíte homeopatiky.
Mám s nimi velmi dobré zkušenosti. K ho­meopatii jsem se dostala před rokem. Klasic­ká medicína nám nepomohla, a tak jsem do­stala doporučení na paní doktorku Věru Dolejšovou, zkušenou homeopatku. Další rý­ma u Andrejky lehce odezněla bez zánětu středního ucha, a to rozhodlo, zůstala jsem u nich. Mnoho lidí homeopatikům nevěří, pro­tože na začátku se zdravotní stav nejdříve zhorší, ale je třeba vydržet, výsledky se do­staví. Navíc málokdo ví, že před objevem ro­py a následným vznikem průmyslu, který se jmenuje farmaceutický, se celá Amerika, ne­bo Anglie léčila výhradně homeopaticky.

Máte hezkou plet: Jak o ni pečujete?
Mám dobrý genetický základ od své babičky. Co je ovšem důležité, nekouřím a nikdy jsem nekouřila. Nemám žádnou speciální péči, používám dvě značky - českou přírodní kos­metiku Nobilis Tília a jsem s ní velice spoko­jená. Má široký sortiment a dostala jsem se k ní v době těhotenství a Dermacol - novou řadu pro citlivou plet, perfektní neparfemova­ná záležitost.

Kromě herečky jste i žena s běžnou domácností. Které domácí práce nemusíte?
Nerada žehlím, tuto vysoce akční činnost doslova nesnáším. Momentálně mám paní, která mi pomáhá s domácností. Dříve jsem se snažila stihnout vše, ale pak můj muž roz­hodl, že chce mít doma klidnou a pokud možno odpočatou ženu. Také netypické roz­hodnutí pro muže, že?

Co děláte ráda?
O té doby co mám Andrejku, strašně ráda spím (jsou jí tři roky). Také ráda vařím, cvičím, čtu a co je trochu k nepochopení, s radostí se učím anglicky. A abych nezapomněla, ješ­tě hraju na příčnou flétnu. Každý týden cho­dím do kvarteta příčných fléten Syrinx k pro­fesorce Magdaleně Bílkové. A to je pro mě absolutní relax! Beru to jako odměnu. Mívá­me také koncerty.

Diář máte zaplněný dlouho dopředu...
Jen natáčení seriálu je plánované do června, potom se uvidí, zda se bude pokračovat ne­bo vznikne nový projekt. Ale v mém životě se osvědčilo nic neplánovat. Ale moc se těším, až pojedeme v zimě za dědou a babičkou na Šumavu. Mým největším letošním přáním je postavit stromeček v našem rozestavěném domečku a dát si pod ním dárky.

Bydlíte poměrně daleko od Prahy...
Jezdím autem, mám Octavii Elegance, (opět český výrobek) s tempomatem, který mi hroz­ně vyhovuje. Nedovoluje mi překračovat rych­lost, když si ji nastavím. Hlídám se jen, abych nesešlápla rychlostní pedál. V divadle jsem za dvacet pět minut, už jsem to zvládla i za pat­náct, ale to byla trochu kritická situace. V kaž­dém případě dřív jsem jezdila do práce třeba skoro hodinu, a to jsem bydlela v centru.

Jste dobrá řidička?
Teď už jo, ale začátky byly řekněme drama­tické. Až když měl můj muž sádru, začala jsem nejdřív jezdit trasu Dejvické divadlo ­Mníšek. Přitom jsem hystericky křičela: ať to auto za mnou nejede, ať jede jinudy, ať nejezdí tak blízko... Ted' je to v pohodě, ani jízda ve špičce v centru města mi nedělá žádné pro­blémy. Zajímavé ovšem je, že jakmile si sed­ne vedle mne můj muž, okamžitě začnu dě­lat chyby. Asi je to tím, že mi dělal učitele, když jsem podruhé začala jezdit. Musím uznat, že byl nesmírně trpělivý. Je dobrý učitel .

Myslíte si, že jste slavná, je vám to příjemné?
Ani nemám čas to posoudit, pendluji pořád mezi divadlem, natáčením, nákupy a domo­vem. Ale vnímám, že se lidé za mnou otáče­jí nebo chtějí podepsat fotku. Naši známí mi popisují reakce lidí, které já nevidím, protože chodím velmi rychle a nechávám všechny za sebou (mohu potvrdit, pozn. autorky). Když mně poznají, dítě začne křičet na maminku, maminka se nadchne, zatahá tatínka za ru­káv, ten se rozzáří a když je to babička, ta jde rovnou ke mně. Zatímco, když uvidí Alici Ben­dovou, chlapi se ohlédnou, a ženy ztuhnou. Vlastně jsem takovou cílovou skupinou celé rodiny včetně dětí. Jednou jsme po dlouhé době byly s Andrejkou na pískovišti a hned se k nám seběhly všechny děti a čekaly, co ta Ivana bude zvláštního dělat. Když viděly, že si plácáme jenom bábovičky, tak je to koukání přestalo bavit. V ten mo­ment jsem pochopila, že jsem asi slavná, mám své publikum....

Co byste vzkázala na­šim čtenářkám?
Vždy, když dělám rozhovor, přistihnu se, že člověk má tendenci popisovat věci o trochu líp, než ve skuteč­nosti jsou. Takže, milé dá­my, kdybyste mne viděly večer, vypadám podobně utahaně jako vy. Problémy, které řeším, jsou stejně tak stereotypní nebo banální, jako řešíte vy. Mám vlastně normální zaměstnání jen to moje je víc vidět. A těm, co závidí, bych do­poručila od rána točit a pak hrát třeba čtyři­krát večer v týdnu a vracet se v půl dvanác­té večer. Ano, je to zápřah pro rodinný i manželský život. Zvolila jsem si ho dobro­volně a mám ho ráda, ale už jsem zvolnila to ší1ené tempo. Už nemám pocit, že jsem ne­nahraditelná a musím u všeho být.