Hraje roli Ivanky v seriálu Rodinná pouta a stíhá i představení v Dejvickém divadle přesto, že má doma teď už půlroční miminko.

• Nebudu se ptát na to, jak to všechno stíháte a zvládáte. Ale zajímá mě, jestli je vaše hyperaktivní povaha konečně spokojená?

     „No...Kdyby se našlo něco zajímavého, vůbec by mi to nevadilo. (směje se Zdeňka). Když vás něco baví, čas a zátěž vnímáte jinak, než když něco děláte jen proto, že musíte. Pokud by mi tedy někdo řekl, že má pro mě v divadle krásnou roli , okamžitě volám: JO.

 

 

    Teď už jsem matka poučená, nejančím a nehroutím se. Přijde mi legrační, jak jsem tenkrát skoro nic nezvládala. Paradoxně se dvěma holčičkami stihnu asi třikrát tolik, než když jsem měla jen jednu. Už se mi nestává, že bych byla ještě ve čtyři hodiny odpoledne v noční košili a neučesaná a nemám pocit, že by mi nestačilo ani 48 hodin na jeden den. S Andrejkou bylo nemyslitelný, že bych už v devět ráno byla na tréninku. Teď ráno všechny vzbudím, udělám snídani, holky nacpu do auta a během pár minut frčíme. Kdyby mi někdo před rokem říkal, že 18. června porodím a 6. srpna už budu točit další díly seriálu, vysmála bych se mu. Ale teď říkám, že všechno je možný. Celý život se vám posouvají hranice. A když se vám narodí dítě, začínáte zase od začátku,postupně zjišťujete, co si s mrnětem můžete dovolit. Těší mě, že se doba mění a všichni respektují děti a nevnímají je jako tzv.hlasitý problém. Protože Jana se mnou od pěti týdnů prožívá úplně všechno. Natáčení (Janička hraje Zdeňčina seriálového synka Štěpánka – pozn.red.), rozhovory, focení, zkoušky, už se stalo i to, že během představení v divadle spinkala v šatně. Všechno ji baví a je pořád klidná a hodná. Je to dítě za odměnu. Máme ji trochu jako reklamu na mateřství. Většina z mých bezdětných kolegů nebo přátel mi říká, že až jednou bude mít dítě, tak přesně tohle. Protože je krásný, tichý, komunikativní, usmívá se a neřve.

• Dceru jste pojmenovala podle Karafiátových Broučků. Proč?

     Protože Broučci jsou na sebe hodní. A Janinka byla ze všech nejhodnější. Jako bychom tušili, jak hodné se nám narodí dítě. 

 

     8 stupňů Celsia mi zatím Vánoce moc neevokuje, ani koledy jsem si ještě nezačala pouštět. Na svátky se nejvíc těší asi Andrejka. Je teď permanentně velmi hodná, protože tuší, že jde do tuhého. Vždycky, když chce něco provést, tak se zarazí, a řekne: »No jo, to by se ježíškovi možná nelíbilo« a my máme vystaráno. Takže já mám teď dvě nejhodnější holky pod sluncem. Jednu proto, že je ještě kojenec a druhou pro to, že má ježíška v zádech. Ale já se netěším až na ty klasické svátky. Radost mi udělalo třeba to, že jsme 5. prosince dělali dětem ve školce  Mikuláše, čerta a anděla. Ve svých svatebních šatech, které se k tomu účelu perfektně hodí...

 

     Manžel byl zrovna za čerta.A poslouchal anděla na slovo, takže jsem si tu situaci velmi užívala. Kdy se nám to stane v reálu, že ano. Kromě Štědrého dne se těším na 27. prosince. S flétnovým kvartetem Syrinx pořádáme koncert pro naše přátele a sousedy v našem obýváku. Vstup je v lodičkách a společenských šatech, takže provětráme plesové garderoby. Máme  výborné sousedy, tak jsme se rozhodli založit pár tradic. Například Ligu v Člověče, nezlob se, v létě turnaj v petanque a tak.

 

 

     

     Snadno a rád. Moje aktivity mu nevadí, naopak i on se jimi baví. Říkal, že od té doby, co mě poznal, nesnědl nikdy tolik zeleninových salátů a neviděl tolik divadelních představení....

 

     Ne, to by byla věčná škoda.

• Opravdu není nic, co vám na manželovi vadí?

     Na to mám standardní odpověď - Jeho mezilopatkové svaly.

 

      Posilovně se vyhýbá obloukem

• A jak jsem na tom teď Vy?

     Áá..a máme tu oblíbenou otázku.Ke štěstí mi chybí ještě čtyři kila, které bych ráda – k nelibosti mého manžela – zhubla, Z legrace říkám, že jsem dodělala dům a teď se vrhám na rekonstrukci těla...takže tréninky a zase tréninky.Naštěstí mě to baví.

 

     Bydleli jsme v malém vlhkém bytě v Mníšku pod Brdy a domluvili se, že na domek si počkáme. Manžel by klidně bydlel i v paneláku, kde vyrůstal, ale pro mě byla představa pražského sídliště velmi obtížně akceptovatelná. Směr na Strakonice mi vyhovuje, protože jste hned v Brdech a navíc je to i blízko na Šumavu.  

 

     Závěsné houpací křeslo, shoz na špinavé prádlo z prvního patra, aby se s ním nemuselo chodit po schodech, klavír a knihovna.

 

     Ne, měla jsem ho v předchozím bytě, kde jsem byla v podnájmu. Koupila jsem si ho za svůj první honorář, když jsem moderovala trojjazyčně, což dneska vůbec nechápu, jak jsem zvládla, Silvestra 2000 v jednom pražském hotelu. To jsem byla ještě studentka.

    Za závěsnou houpací brazilskou síť pro dva. Dodnes ji mám, koupila jsem si ji taky během studií na DAMU a stála 3000 korun. Asi tři týdny jsem kolem ní chodila, než jsem se rozhodla. Byly to tenkrát opravdu šílený peníze a já potom dva měsíce jedla jen rohlíky. Nebylo to jednoduché, ale stálo to za to.

 

     Pro Ivanku je to nezáviděníhodná situace, ale pro mě jako pro herečku zajímavý úkol. Nejdřív mi bylo trochu líto, že Tomáš Matonoha končí s postavou Richarda, protože jsme byli dobře sehraní , ale tím, že nepokračuje, mně umožnil hrát trochu jinou Ivanku. Je zajímavé hrát ji z úhlu, jak se chová, když se jí stane velké neštěstí, jak se z toho berchá, jak ji to ovlivní. Takový vývoj postavy je na soap operu až nadstandardní. V první řadě byla rozevlátá a řešila pořád jen diety a chlapy, ale teď ve třetí řadě je mi mnohem bližší. Dospěla k určité sebeironii, kterou mám ráda. Na třetí řadu seriálu jsem opravdu hrdá. Zvažovala jsem, jestli do ní jít a jméno režiséra Vladimíra Drhy mi v rozhodování hodně pomohlo. První věta, kterou na place nám hercům řekl,byla, že se můžeme pohybovat a hrát si kdekoliv  v prostoru a kamery si nás vždycky najdou. Což je pro mě osvobozující a je to voda na můj mlýn. Dřív jsme měli přesně dané, kam ještě můžeme šlápnout a kam už ne.

    Mám takový nápad, přání, jak by se osud Ivanky mohl dál odvíjet. Přesněji řečeno, se kterou seriálovou postavou by se mohla sblížit.Katka s Jitkou Bártů mi zatím odolávají. No,ještě mám čas,uvidíme.

    Naučila jsem se koncentrovaně vstřebávat velké množství textu. Díky novému režisérovi a nové produkci ETAMPU není problém do seriálu přidat jakýkoliv nápad a situace. Pokud ten nápad mám, tak jej také ale musím zrealizovat v co nejkratším čase a pokud možno hned napoprvé dobře. A co jsem se naučila od Ivanky? Těžko říct. Možná některé věci víc zlehčovat, protože já leccos beru zbytečně vážně. A doufám, že jsem na rozdíl od ní míň roztomilá.