Napsal Harper`s BAZAAR - Leden 2008

• Jak asi vypadaly vztahy mezi muži a ženami?

Zdeňka: Určitě to byla doba, kdy podřízenost vůči mužům  byla veliká. Ale podle mého už tehdy záleželo na výběru  partnera, na tom, jaký byl, jak byl tolerantní, jak byl vychovaný... Láska kvetla v každém století...
Lenka: V mé době mohla být žena někdy i víc než muž,  pokud to byla vysoce postavená osoba, honorace, šlechta.  Stačí připomenout si Marii Terezii nebo film Nebezpečné  známosti... Pokud žena v té době sama sebe nezničí, tak  může vládnout dokonce i chlapům. Mě by zajímalo - abych  se k tomu vrátila - vyzkoušet si život ženy v horní vrstvě  i tu pradlenku Madlenku, která od rána do večera prala  a máchala prádlo v potoce. Poznala bych tak vztahy mezi muži a ženami v horní vrstvě a v té nejchudší. Jako herečku by mě zajímalo srovnání, zkusit si obojí... Ale mohla si  Madlenka vybrat muže podle svého?
Lenka: Mohla, proč ne, ale taky za to mohla krutě zaplatit...  Ale nebylo tehdy zvykem, že ženicha vybírali rodiče? 
Zdeňka: To ano. Ale představte si, že Madlem byla krásná,  tak by to pak bylo o něčem jiném. Přijel by princ na bílém  koni, vykřikl: "Ty jsi má jediná!" a odvezl si ji do zámku... 
Lenka: Myslím, že by to bylo ještě jinak. Udělal by jí levobočka..., a co by si pak Madlenka počala?
Zdeňka: Jo, máš asi pravdu, ale mě ta moje naivní představa baví... Ona spousta věcí, které byly dřív nemyslitelné, je  dneska normou.'Dříve bylo nemanželské dítě téměř pohromou, dneska je to běžné - vždyť dvě třetiny dětí se rodí svobodným matkám.
Klára: Nemanželské dítě mohlo vzejít i ze silného vztahu  mezi dvěma lidmi! Když žena otěhotněla s nepravým  mužem, musela to zřejmě často řešit potratem...
Zdeňka: Jeden náš známý opravuje dům, který je postavený  ve třicátých letech, a když zkoumal jeho historii, zjistil, že  v něm žil porodník-gynekolog, který dělal potraty. Jenom  potraty. Takže lidi na to byli...

• Závislost žen na mužích byla velká. Dnešní ženy už muže vlastně  nepotřebují.

Klára: Podle mě je ještě dost žen, které na mužích závislé  jsou... Konečně se řeší domácí násilí, o kterém se dlouho  mlčelo, a některé ženy pořád nevědí, co dělat, když se s tím  setkají. S tím souvisí, že žena v dřívějších dobách musela  muže poslouchat. A nebyl čas na mluvení o pocitech,  o tom, že vás něco trápí, všichni si to nesli v sobě a nějaké  diskuse o něčem se asi moc nepěstovaly.
Zdeňka: Ženy v dřívějších dobách se zamilovaly a měly  jeden jediný fatální vztah v mládí a z něho pak žily celý  život. Po boku jiného muže na něj vzpomínaly...
Klára: Málokdo si vzal, koho doopravdy miloval, většinou byly  sňatky domluvené rodinou  kvůli gruntu.
Zdeňka: A samozřejmě to,  co je nedosažitelné, má  obrovskou přitažlivost, to  je známá pravda. Nebyly  telefony, ti lidé se neviděli, mohli si jen psát. Takže  v sobě živili svoji touhu,  obraz toho druhého,  který si stvořili.

• Všechny jste si vybraly  dobu, která byla klidnější  než ta dnešní. Zřejmě byly  i vztahy mezi mužem  a ženou kvalitnější...

Zdeňka: Mám babičku,  která žije na Šumavě,  a často si uvědomuji, jak  lidem dřív čas jinak plynul. Slavili posvícení, poutě, to byla jejich jediná kultura,  dva tři měsíce se na tu událost těšili a chystali se na ni  a další měsíce z ní žili. Babička žila s dědou dvaapadesát  let. Brala si ho, když jí bylo třiadvacet, což bylo na tehdejší dobu dost pozdě. Byla krásná, měla výhodné nabídky k sňatku... Jenže ona chtěla zůstat doma na statku, vztah k půdě byl tehdy silný. Pak jim komunisti vše sebrali, v restituci dostali vše zpět a začali odznovu... "Já věděla,že na práci moc nebude, on je spíš takový diskutatér...," říkávala. Ale měli spolu tři syny  a milovali se až do dědovy smrti.
Lenka: Moje babička žila s dědou celý život a podle toho, jak  o tom mluví, si myslím, že ji nikdy nenapadlo se rozvést.  Manželský slib měl zkrátka asi větší hodnotu...
Zdeňka: A pak je tu ten neprůstřelný argument: Co by tomu  řekli lidi?! Tahle věta je magická. Pro moji babičku je to  alfa omega žití.

• Když se muž a žena tehdy vzali, byli si věrní celý život. A dnes? 

Klára: Někdy je manželství opravdu náročné. Pokud vztah  neoživujete, nevěnujete se mu, pokud vás ten druhý nezajímá, je lehké druhého ztratit. A kolem je takových lákadel... Obzvlášť při našem povolání, v divadle, zkoušíte,  zkoušíte, najednou přeskočí jiskra - a člověk se musí umět  ovládat a poradit si s tím. Pořád máte možnost volby - do  jaké míry vám záleží na vztahu, který máte doma. Pro mne  by nevěra znamenala, že vztah ničím.
Lenka: Každý vztah je přece hlavně o toleranci.
Zdeňka: Podle historických filmů to vypadá, že nevěra byla  dříve normální, fungovaly i veřejné domy... A šlechtičny?  Ve vyšších kruzích šlo hodně o sňatky z rozumu, takže tam  se s nevěrou vypořádal každý po svém.

• A nemyslíte si, že dnes se ke vztahům přistupuje lehkovážně?  Dříve byl sňatek i dohodnutý ale bral se s vážností.

Klára: Někdo hledá celý život toho pravého, někdo je vlečený pudy a někdo hledá někoho, koho by měl rád,  někdo si chce popovídat a na sexu mu nezáleží... Je to  různé. Nemyslím si, že by dnes lidi přistupovali ke vztahům lehkovážněji než dřív.
Zdeňka: Sex se dá báječně naučit, takže je mnohem lepší,  když si s tím člověkem máte co říct.
Lenka: Často se ta "vážnost" jen předstírala, nedělala  bych si iluze - doba se mění, ale člověk je pořád stejný. 
Zdeňka: Vděčným námětem mnoha fejetonů či článků  i ve vašem časopise je žena a její dva, tři či dokonce i čtyři  muži. Každý je v něčem ideální, dohromady tvoří báječný celek, a doba velí užívat si. Myslím si, že je to časem  vyčerpávající. Lehkovážnost ve vztazích budiž, ale bez  dětí. Děti potřebují vztah a to vztah spolehlivý. Napadá mě k tomu ještě jedno: Komu dávám svoje tělo, tomu  dávám svůj život.