• Lenka Krobotová, herečka, která, když jí nabídli hostování v Dejvickém divadle, vstoupila na prkna, kde kraloval jako režisér její otec Miroslav Krobot "Museli tátu přemlouvat, aby mi dal šanci, že jsem přece skončila DÁMU s dobrými výsledky," vzpomíná Lenka. "Byl na mě při zkouškách jako na dceru přísnější." Od té doby v Dejvickém divadle zůstala.
• Klára Melišková byla okouzlující ve filmu Mistři, však za něj také získala sošku Českého Iva za ženský herecký výkon ve vedlejší roli. Od roku 1996 je v angažmá v Dejvickém divadle.
• Zdeňka Žádníková se do povědomí veřejnosti dostala rolí v seriálu Rodinná pouta, resp. Velmi křehké vztahy. Kromě toho se ale stará ještě o dvě dcery a stejně jako Lenka a Klára je členkou Dejvického divadla.
- Kdybyste si mohly vybrat, v jaké době byste chtěly žít?
Lenka: V osmnáctém století, ale bez válek. Líbí se mi tehdejší móda, komunikace, způsob vyjadřování, vztahy mezi lidmi... Samozřejmě bych chtěla být šlechtična ze zámku.
Klára: Ale co kdybys nebyla šlechtična, ale vesnická Mařena?
Lenka: Tak to bych nechtěla žít v osmnáctém století! Tehdy to asi v rodině bylo drsnější než dnes...
Zdeňka: Já bych si vybrala třicátá léta minulého století. Líbí se mi tehdejší noblesa, móda, styl, literatura, divadlo, celkově ta doba před druhou světovou válkou byla zajímavá. Přišla samostatnost českého státu, lidi si vážili toho, že jsou Češi, a chovali se podle toho. Samozřejmě je vždycky lepší pohybovat se ve společnosti z vyšších kruhů.
Klára: Mně by nevadilo vlastnit nějaké hospodářství, lidi museli sice makat, ale neměli čas zamýšlet se nad hloupostmi, dodržovali tradice...
Zdeňka: Museli ale vstávat ve čtyři ráno!
Klára: Ale zase chodili brzo spát!
Zdeňka: V podstatě se nám líbí doba, kdy ještě nebyla televize. Jsem ráda, že žiju v dnešní době, ale vjemů je tolik, že na to základní, komunikaci mezi lidmi, nezbývá čas, síla ani chuť...
- Jak na tom tehdy, v té vaší době, byly ženy?
Zdeňka: Některé velmi dobře, třeba taková Coco Chanel, ta mě napadá jako první, nebyla jen tak někdo. Kostýmek, kterým tenkrát ovlivnila celou generaci, navrhla přesně v té době.
Lenka: Když se vrátím k Mařeně, na chvilku bych to chtěla zkusit, ale s možností z toho s pomocí kouzelného prstenu utéct, když by mě začal znásilňovat třeba neznámý voják...
Klára: Ženy na mém statku na tom byly docela dobře. Po večerech draly peří, povídaly si - to je něco pro mne sedět v sednici, mít tam teplo, povídat si,. drát peří...
- Jak asi vypadaly vztahy mezi muži a ženami?
Zdeňka: Určitě to byla doba, kdy podřízenost vůči mužům byla veliká. Ale podle mého už tehdy záleželo na výběru partnera, na tom, jaký byl, jak byl tolerantní, jak byl vychovaný... Láska kvetla v každém století...
Lenka: V mé době mohla být žena někdy i víc než muž, pokud to byla vysoce postavená osoba, honorace, šlechta. Stačí připomenout si Marii Terezii nebo film Nebezpečné známosti... Pokud žena v té době sama sebe nezničí, tak může vládnout dokonce i chlapům. Mě by zajímalo - abych se k tomu vrátila - vyzkoušet si život ženy v horní vrstvě i tu pradlenku Madlenku, která od rána do večera prala a máchala prádlo v potoce. Poznala bych tak vztahy mezi muži a ženami v horní vrstvě a v té nejchudší. Jako herečku by mě zajímalo srovnání, zkusit si obojí... Ale mohla si Madlenka vybrat muže podle svého?
Lenka: Mohla, proč ne, ale taky za to mohla krutě zaplatit... Ale nebylo tehdy zvykem, že ženicha vybírali rodiče?
Zdeňka: To ano. Ale představte si, že Madlem byla krásná, tak by to pak bylo o něčem jiném. Přijel by princ na bílém koni, vykřikl: "Ty jsi má jediná!" a odvezl si ji do zámku...
Lenka: Myslím, že by to bylo ještě jinak. Udělal by jí levobočka..., a co by si pak Madlenka počala?
Zdeňka: Jo, máš asi pravdu, ale mě ta moje naivní představa baví... Ona spousta věcí, které byly dřív nemyslitelné, je dneska normou.'Dříve bylo nemanželské dítě téměř pohromou, dneska je to běžné - vždyť dvě třetiny dětí se rodí svobodným matkám.
Klára: Nemanželské dítě mohlo vzejít i ze silného vztahu mezi dvěma lidmi! Když žena otěhotněla s nepravým mužem, musela to zřejmě často řešit potratem...
Zdeňka: Jeden náš známý opravuje dům, který je postavený ve třicátých letech, a když zkoumal jeho historii, zjistil, že v něm žil porodník-gynekolog, který dělal potraty. Jenom potraty. Takže lidi na to byli...
- Závislost žen na mužích byla velká. Dnešní ženy už muže vlastně nepotřebují.
Klára: Podle mě je ještě dost žen, které na mužích závislé jsou... Konečně se řeší domácí násilí, o kterém se dlouho mlčelo, a některé ženy pořád nevědí, co dělat, když se s tím setkají. S tím souvisí, že žena v dřívějších dobách musela muže poslouchat. A nebyl čas na mluvení o pocitech, o tom, že vás něco trápí, všichni si to nesli v sobě a nějaké diskuse o něčem se asi moc nepěstovaly.
Zdeňka: Ženy v dřívějších dobách se zamilovaly a měly jeden jediný fatální vztah v mládí a z něho pak žily celý život. Po boku jiného muže na něj vzpomínaly...
Klára: Málokdo si vzal, koho doopravdy miloval, většinou byly sňatky domluvené rodinou kvůli gruntu.
Zdeňka: A samozřejmě to, co je nedosažitelné, má obrovskou přitažlivost, to je známá pravda. Nebyly telefony, ti lidé se neviděli, mohli si jen psát. Takže v sobě živili svoji touhu, obraz toho druhého, který si stvořili.
- Všechny jste si vybraly dobu, která byla klidnější než ta dnešní. Zřejmě byly i vztahy mezi mužem a ženou kvalitnější...
Zdeňka: Mám babičku, která žije na Šumavě, a často si uvědomuji, jak lidem dřív čas jinak plynul. Slavili posvícení, poutě, to byla jejich jediná kultura, dva tři měsíce se na tu událost těšili a chystali se na ni a další měsíce z ní žili. Babička žila s dědou dvaapadesát let. Brala si ho, když jí bylo třiadvacet, což bylo na tehdejší dobu dost pozdě. Byla krásná, měla výhodné nabídky k sňatku... Jenže ona chtěla zůstat doma na statku, vztah k půdě byl tehdy silný. Pak jim komunisti vše sebrali, v restituci dostali vše zpět a začali odznovu... "Já věděla,že na práci moc nebude, on je spíš takový diskutatér...," říkávala. Ale měli spolu tři syny a milovali se až do dědovy smrti.
Lenka: Moje babička žila s dědou celý život a podle toho, jak o tom mluví, si myslím, že ji nikdy nenapadlo se rozvést. Manželský slib měl zkrátka asi větší hodnotu...
Zdeňka: A pak je tu ten neprůstřelný argument: Co by tomu řekli lidi?! Tahle věta je magická. Pro moji babičku je to alfa omega žití.
- Když se muž a žena tehdy vzali, byli si věrní celý život. A dnes?
Klára: Někdy je manželství opravdu náročné. Pokud vztah neoživujete, nevěnujete se mu, pokud vás ten druhý nezajímá, je lehké druhého ztratit. A kolem je takových lákadel... Obzvlášť při našem povolání, v divadle, zkoušíte, zkoušíte, najednou přeskočí jiskra - a člověk se musí umět ovládat a poradit si s tím. Pořád máte možnost volby - do jaké míry vám záleží na vztahu, který máte doma. Pro mne by nevěra znamenala, že vztah ničím.
Lenka: Každý vztah je přece hlavně o toleranci.
Zdeňka: Podle historických filmů to vypadá, že nevěra byla dříve normální, fungovaly i veřejné domy... A šlechtičny? Ve vyšších kruzích šlo hodně o sňatky z rozumu, takže tam se s nevěrou vypořádal každý po svém.
- A nemyslíte si, že dnes se ke vztahům přistupuje lehkovážně? Dříve byl sňatek i dohodnutý ale bral se s vážností.
Klára: Někdo hledá celý život toho pravého, někdo je vlečený pudy a někdo hledá někoho, koho by měl rád, někdo si chce popovídat a na sexu mu nezáleží... Je to různé. Nemyslím si, že by dnes lidi přistupovali ke vztahům lehkovážněji než dřív.
Zdeňka: Sex se dá báječně naučit, takže je mnohem lepší, když si s tím člověkem máte co říct.
Lenka: Často se ta "vážnost" jen předstírala, nedělala bych si iluze - doba se mění, ale člověk je pořád stejný.
Zdeňka: Vděčným námětem mnoha fejetonů či článků i ve vašem časopise je žena a její dva, tři či dokonce i čtyři muži. Každý je v něčem ideální, dohromady tvoří báječný celek, a doba velí užívat si. Myslím si, že je to časem vyčerpávající. Lehkovážnost ve vztazích budiž, ale bez dětí. Děti potřebují vztah a to vztah spolehlivý. Napadá mě k tomu ještě jedno: Komu dávám svoje tělo, tomu dávám svůj život.
