Strana 2 z 2
Herecká hvězda, která ráda vaří dětem
Seznam článků
- Dodržujete při jídle nějaké rituály?
- Co by podle vás měly děti jíst?
Děti by měly jíst tak, aby se cítily dobře a nebyly obézní. Obézních dětí je přitom čím dál víc, což je vina rodičů, hlavně maminek. Letos jsme byli po čtyřech letech na dovolené v Egyptě. Za čtyři roky se procento tlustých a normálních dětí obrátilo. Teď jich bylo 70 procent vyloženě obézních. A to byl vzorek dětí z různých států.
- Není příčinou obezity spíš nedostatek pohybu?
Ano, ale to je také vina rodičů. Ti zodpovídají za to, jak dítě vypadá, jak se chová, co umí. Pořád se mluví o alergiích, ale často vidím maminky, jak dávají dětem džusy, ve kterých jsou chemikálie, i když se všude píše o jejich škodlivosti. Dítě se džusu domáhá a rodiče mu jej dají, aby měli pokoj. To není nic jiného než pohodlnost. Dětem jde hlavně o flaštičku, není nic snadnějšího než vylít obsah a nahradit jej šťávou. Vždyť se to nedá pít, mě by z toho pálilo v krku.
- Třeba si to neuvědomují.
Informací o tom, co je škodlivé a co ne, je všude plno. Pořady jako "Jste to, co jíte" mají vysokou sledovanost a dívají se na ně lidé ze všech sociálních skupin. A biopotraviny jsou dnes už běžně k dostání i v supermarketech.
- Ale jsou drahé, ne?
Nejsou. Jejich cena se liší třeba o devět nebo patnáct korun, ale ne o padesát.
- Když si koupím deset obyčejných rohlíků za dvě koruny a deset celozrnných rohlíků po šesti korunách, je to dost velký rozdíl.
Úplně nejlepší je nejíst žádné rohlíky. Já své dceři rohlík nekoupím. Občas jej dostane ve školce, ale ode mne ne. Jíme chleba, který si doma upečeme. Zvykla si na kus kváskového chleba třeba s brokolicovou pomazánkou a nic jiného nechce. Koupili jsme asi za 1 100 korun obyčejnou pekárnu a děláme různé druhy chleba. Naposled jsme pekli pivní a Andrejku to strašně bavilo. Když dětem chutná něco zvlášť nezdravého, snažím se z toho udělat hru a vymýšlíme něco, co by chutnalo stejně, ale bylo zdravější. A aby to nikdo nepoznal a bylo to naše tajemství. Dělali jsme třeba tatarku ze sojanézy. A schválně, jestli to tatínek pozná. Tak jsem třeba Andrejku naučila na bílé jogurty. Smetanový slazený nesní, protože jí nechutná, není na něj zvyklá. Pořídili jsme si za 400 korun jogurtovač a děláme domácí jogurty.
- Ale maso jíte...
Ano, ale ne kuřecí, to v naší rodině úplně odmítáme.
- Proč?
Protože kuřata vypěstují za dvacet sedm dní. Chodí po kloubech, vyrostou tak rychle, že ani nestojí na nožičkách. Dostávají troje antibiotika, aby nebyla nemocná, aby nepochcípala. U dětí pak antibiotika od lékaře nezabírají, protože je už mají v sobě z kuřecího masa. Kuřatům se dávají ženské hormony a pak se divíme, že chlapečci mají prsa. Když dostanu slepici od babičky, vylámala bych si na kostech zuby. Ale u těchto kuřat je rozkoušete.
- Teď se už i kuřata začínají pěstovat trochu jinak...
Někdy dostaneme drůbeží maso od známého z venkova nebo koupíme z biochovu, ale to je samozřejmě dražší. Dřív se maso jedlo jednou za týden a lidé byli zdravější. Proto to s masem nepřeháním. Občas koupím biohovězí, králíka, krůtu, někdy i rybu. Snažíme se jíst zdravě, ale nejsem v tom příliš dogmatická. Když si dá Andrejka smažák, nervu jí ho z pusinky. Třeba colu bychom ale Andrejce neobjednali a ji by to ani nenapadlo. Říká "fuj", což je můj nádherný výchovný úspěch. Ale zeleninu ji nenaučím jíst, to se jí nechce. Zato malá Jana je schopná do sebe natřískat spoustu okurek a paprik.
- Čím myslíte, že to je?
Při prvním dítěti jsem nejedla nic sladkého, protože jsem si přečetla, že tím, co jíte v těhotenství, ovlivňujete chuťové buňky miminka. Andrea nemá ráda sladké. Jako prvorodička jsem měla průběh celého těhotenství nastudovaný po hodinách. Při druhém dítěti už v lecčems slevíte, stavěli jsme dům, vůbec jsem neměla čas, takže jsem jedla úplně všechno. A Janička jí také všechno, ale opravdu úplně všechno.
- Co je v současnosti v centru vašeho zájmu?
Máme teď takové třetí miminko - nadační fond, který jsme s manželem založili. Věnujeme se mu opravdu se vší péčí. Náplní jeho činnosti je vymalovávání dětských oddělení nemocnic tak, aby tam nebyly třeba jen žluté stěny. Chceme na stěnách celé pohádkové příběhy. Nedávno jsme vymalovali dětské oddělení v Chrudimi. Záchody jsou tam u lokomotivy, pro jídlo se chodí k husám, které mají košíčky s jídlem, a vrchní sestra je pod tunelem, z něhož vyjíždí mašinka a kolem se pasou krávy. Pan malíř se vrchní sestry ptal, jestli jí nevadí, že bude mít nad sebou krávu, a ona odpověděla: "Ne, namalujte mi tam nějakou hezkou". V Pardubicích je podobně vymalovaná herna u ortopedie a pan doktor tam i ordinuje. Říká třeba: "Běž k myšičce a zase zpátky." Děti se nebojí a je jim tam příjemně a lékaři i sestrám také. Teď končí další projekt - vymalování stropů jednotky intenzívní péče na dětském oddělení, aby se děti koukaly na příběhy a ne jenom do stropu. Získali jsme pro tento projekt sponzora. Je to nádhera, když vidíte zástupce firmy ležet na podlaze, dívat se na strop a vybírat motivy, které by tam mohly být.
- Jak vás to napadlo?
Andrejka byla týden hospitalizovaná v jedné nemocnici, kde bylo hodně bezútěšné prostředí. Domluvili jsme se s malířem Liborem Škrlíkem, který nám vymaloval pokojíček pro Andrejku, zda by to nemohl udělat stejně i v nemocnici. A ukázalo se, že jde o životaschopný projekt, protože lidé jsou ochotní na tuto aktivitu přispívat.
Josef Gabriel