"Kdo hledá, je očekáván, kdo čeká, je nalezen." Jaroslav Seifert
  • Domů
  • Články
    • Z tisku ...
    • Reportáže
    • Festival hudby
    • Fejetony
  • Audiotéka
  • Fotogalerie
  • Nadační fond
  • Syrinx

Fejetony

Betynka 5/2009 - 10 věcí, které bych řekla své mamince o jejich vnučkách

Napsal Zdeňka Žádníková Volencová
 Milá moje maminko,
je to už sedmnáct let, co tě tak nemůžu oslovit,  obejmout tě nebo ti říct, jak moc tě mám ráda.
Nikdy si mě neviděla v divadle, nemohla jsem Ti představit svého muže,  ani ti nahlásit tu štastnou novinu, že čekám miminko. Naše holčičky vědí, že  mají tři babičky. Jedna, ta moje osmdesátiletá, se stará o lesy na Šumavě,  druhá babička s námi bydlí a babička  Zdenka už je v nebi. Odtud se na ně  dívá, chrání je a drží jim palce. A tak  ti spíš napíšu, jak se bavím podobnostmi mého a jejich dětství. Některé věci  a výroky se zřejmě nemění a zůstávají  konstantní...
Ale nejvíc mě pobavil Andrejčin výrok poté, co jsem se chystala nadechnout a spustit lamentaci nad něčím rozbitým, opět vylitým nebo něčím,  k čemu jsem se přilepila: "Maminko,  nezlob se, nenadechuj se, neječ a bud  krásná."
Často slyším výrok  "tělo má  jít do hrobu zhuntovaný", nebo  "je třeba si užívat, dokud to jde" apod.
Táta  se mi směje, že umřu zdravá. Ale já si  jen chci se svýma holkama stihnout  říct všechno, co jsem s tebou už nemohla.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
  1. To podstatné z vanilkového pudinku jsou jahody a šlehačka a zbytek ať dojí tatínek.
  2. Nejlepší boty? Maminčiny lakové lodičky.
  3. Smetáček přivázaný na provázku je prostě PEJSEK, a s tím se zametat  NESMÍ, protože by ho to bolelo.
  4. Na procházce začnou bolet nožičky už po 10 metrech, motivace se  zásadně mění s přislíbením zmrzliny  v cílovém bodě, poté se procházka mění v běh a bolest nikdy nebyla.
  5. Věta - až já budu mít děti, tak jim  ROZHODNĚ dovolím se večer dívat  na televizi, je už patrně geneticky zakódovaná.
  6. Z čerstvě povlečených peřin se  na zahradě staví ty nejlepší bunkry
  7. Zmrzlina a řízky by byly ideální  snídaně, oběd i večeře.
  8. Toho, kdo vymyslel hřeben,  kousnu.
  9. To já ne, to vona.

P S.: Tak a teď za mnou přišla Andrejka s opravdovou aktualitou...

Takže za desáté: Maminko, když je ta  ekonomická krize, tak mi nekupuj zeleninu, mně stačí rohlík se šunkou...
 
 
 
Foto Marie Votavová a rodinný archiv
 

Betynka 4/2009 - Nápadnické desatero

Napsal Zdeňka Žádníková
 
Maminko, Matěj mě už ne­miluje, já jsem nešťastná,  jak nejvíc to jde...!" kou­lely se slzy jako hrachy z očí mé šes­tileté modrooké slečny. "Co mám dě­lat?" Vzpomněla jsem si na radu svého  tatínka, toho času dědy vševěda. "Ne­všímej si ho a nedej na sobě nic znát, to  spolehlivě zabere: ` "Když já to nevydržííím!" tonula v proudech slané vody  malá blondýnka. Jak jí jen říct, že bude  hůř. No, teď samozřejmě ne. "Neplakej, broučku," zachraňuju situaci, co to  dá, "však on ten správnej chlap přijde" "A jak se ten milovanej chlap pozná?"  kontruje dítko.
"Je devět večer, zítra ti to povím,"  získávám čas na přípravu.

Ráno jsem přednesla skoro všech  deset bodů společně se snídaní. Andrejka upila čaj a lakonicky pronesla:  "To Matěj nezvládne, na to je ještě  malej! Holt si počkáme!"
To množné číslo jsem zavnímala vel­mi intenzívně. Zřejmě to znamená, že  se se mnou počítá při budoucím poten­ciálním výběrovém řízení na ženicha.  UVIDÍM, JESTLI MLADÉ PÁNY  SEZNÁMÍ S MÝM DESATEREM.
"Maminko, nemrač se, já pak ne­mám klid na duši!" ozvalo se od stolu.  "Maminko chceš pusinku? A jakou?  Líbavou nebo kousavou?"
No, řekla bych, že až těmto prin­ceznám s pusami od marmelády za  pár let jaro vypukne, máme se na co  těšit..
 

 Takže, moje milá dcero, ten správný muž,  který si zaslouží tvou lásku:

1. ti nezapomene připomínat, jak MOC tě má rád a že jsi to nejkrásnější a nej­lepší, co ho mohlo v životě potkat.
2. líbíš se mu nenalíčená, neučesaná, v puntíkatém pyžamu a pruhovaných  ponožkách stejně tak, jako ve velké večerní.
3. v půl třetí ráno má čas a pochopení pro tvůj pláč kvůli nespravedlnosti svě­ta, přejede ti prstem po čele se slovy: "netrap se".
4. na nové oblečení lakonicky poznamená, že bez něj by to bylo lepší.
5. nespí, když ty ještě nechceš spát.
6. dělá mu radost pro tebe vařit.
7. chválí a chválí a chválí tě do bezvědomí  $. sní tvoje sny a na ty své nezapomíná
9. má rád hloubku tvých očí a ovládá tu jednu velmi podstatnou větu:  "Děti, pojďte, necháme maminku vyspat... "
10. rozlouskne v ruce dva ořechy, když nemůžeš najít louskáček.

Foto Marie Votavová a rodinný archiv

Betynka 3/2009 - O maminkách a jiné zvířeně

Napsal Zdeňka Žádníková

Je jí 48 let a říkejme jí třeba Táňa.  Ještě před tímto křestním jmé­nem má, tuším, titul PhDr., vede svou jazykovou školu, mluví dokonale  rusky, německy a anglicky. Celoživot­ně se zajímá o psychosomatiku, ovládá  reflexní terapii, grafologii, speciální  masážní techniky a umí přinutit metrákového chlapa, aby shodil za tři měsíce  dvacet kilo. Umí toho ještě mnohem  víc, ale nemluví o tom. Doma má tři  chlapy, kteří by jí měli podle mě snášet  modré z nebe.

Přechod jí nehrozí a při slově sex se  rozesměje - ano, a nejlépe často. Má  pořád teplé ruce, hřejivou náruč a pro  její slova "Holka moje, pojd ke mně"  bych udělala cokoli. Je to vzácný exem­plář ženy, kterou domácnost nesemlela a četba zůstává upřednostněna před  mytím oken. Neví nic o existenci Spye,  Rytmu života nebo Šťastného Jima,  za to se s ní perfektně povídá o snech,  o biofeedbacku a meditačních techni­kách pro hyperaktivní přepracované  ultraužitečné matky, které nevědí, kde  sakra tu energii brát.

Chtěla bych být jako ona. Bude mi sice na podzim pětatřicet, ale uvědomuji si, že funguju jako moje děti - pokud  jde příkladem dostatečně silná a zajímavá osobnost, výchova probíhá samovolně tím správným směrem. Možná je to  z mé strany něco na způsob pozdní znásobené lásky dcer ke svým maminkám,  když se vám narodí děti a vy zjistíte, co  VŠECHNO pro vás ta vaše maminka  dělala. A to prosím nebyly papírové pleny a masozeleninové konzervičky.

Malý příběh na doplnění

Sedím si tak v malé kavárně u stanice  Husinecká a jsem nucena vyslechnout  rozhovor tří mohutně kouřících slečen  kolem patnácti let a dvou adolescentních chlapců. Nevím, kdo koho měl  v úmyslu ohromit více, nicméně téma  rozhovoru bylo velmi nosné - rodiče.  Slečny měly v hovoru navrch, jak už to  v životě, po té verbální stránce, bývá. "Ty vole, ta už mě tak sere, vona je  snad v přechodu, jinak vážně nevím,  co ji bere.."
"Matky jsou vopruz, s tím nic nenaděláš, prostě večer pod a neřeš ji, to  rozdejchá.. ."
"Nebudu riskovat hysťák, zatrhne  mi kapesný a už z ní nic nedostanu,  vole, budu muset na brigádu, a to mě  ani nehne..."
Nevím, jak rozhovor dopadl, jak se  dotyčná rozhodla... Vstala jsem, zaplatila a šla jsem pryč. V tu chvíli mi  přišla ta cigaretová clona, coly a pressa na jejich stolku jako hluboce nepodstatná, z těch řečí mě mrazilo.

Já osobně jsem v šestnácti nesměla  od osmi do kina, na diskotéce jsem byla  poprvé asi v sedmnácti, ale do půlnoci  jsem musela být bezpodmínečně doma  a kapesné jsme se sestrou nikdy nedostávaly. Samozřejmě, že se nám nastavená pravidla nelíbila a překračovaly jsme  je, jak se jen dalo, ale NIKDY, NIKDY,  ani v největším vzteku, bych o své mamince nebo tatínkovi nemluvila tak, jako ty - jak je jen nazvat, protože mladé  DÁMY to rozhodně nebyly... Nechám  to pojmenování na vás...

Mým velkým přáním je, aby moje  holky nikdy nic podobného nevyslovily, protože by jim to jednoduše nešlo  přes pusu. Tak jako mně.
 
Foto Marie Votavová a rodinný archív

Betynka 2/2009 - Máma nesmí mít dovolenou

Napsal Zdeňka Žádníková

Dovolené se mi nedaří. Buď  na ni vůbec neodjedeme - z mnoha důvodů, které rodiče s malými dětmi zpravidla mívají.  A když už se vypravíme, tak v průběhu několika málo dní, někdy i hodin  onemocním bud já, nebo děti. Nebo  zčistajasna přestane fungovat auto, to  v případě zimních pobytů na horách... Všechny ty malé nebo větší karamboly čekají, až vyjedu  JÁ.

Číst dál: Betynka 2/2009 - Máma nesmí mít dovolenou

Betynka 1/2009 - Není to žádná věda

Napsal Zdeňka Žádníková

Stačí nezapomenout vzít:  dvoje  náhradní oblečení,  dvě lahvičky s pitím - obě nutně stejné,  se  stejnou šťávou,  dva stejné poníky,  dva  hřebeny na česání poníků,  dva deštníky,  i když neprší,  CD s Pejskem a Kočičkou,  dvě stejné mističky s jablkem  (nutně stejně okrájeným na osminky,  chraň bůh, aby ta druhá měla na čtvrtky a neokrájené)...  

Číst dál: Betynka 1/2009 - Není to žádná věda

Kontakt

Zdeňka Žádníková
V případě jakýchkoliv dotazů mě neváhejte kontaktovat
Zadejte prosím své jméno!
Zadejte prosím svůj e-mail!
Zadejte svůj telefon
Bezpečnostní kód není správný!
Napište svou zprávu!

Sociální sítě

Odkazy

Copyright © 2026 Z. Žádníková. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.