Maminko, Matěj mě už nemiluje, já jsem nešťastná, jak nejvíc to jde...!" koulely se slzy jako hrachy z očí mé šestileté modrooké slečny. "Co mám dělat?" Vzpomněla jsem si na radu svého tatínka, toho času dědy vševěda. "Nevšímej si ho a nedej na sobě nic znát, to spolehlivě zabere: ` "Když já to nevydržííím!" tonula v proudech slané vody malá blondýnka. Jak jí jen říct, že bude hůř. No, teď samozřejmě ne. "Neplakej, broučku," zachraňuju situaci, co to dá, "však on ten správnej chlap přijde" "A jak se ten milovanej chlap pozná?" kontruje dítko.
"Je devět večer, zítra ti to povím," získávám čas na přípravu.
Ráno jsem přednesla skoro všech deset bodů společně se snídaní. Andrejka upila čaj a lakonicky pronesla: "To Matěj nezvládne, na to je ještě malej! Holt si počkáme!"
To množné číslo jsem zavnímala velmi intenzívně. Zřejmě to znamená, že se se mnou počítá při budoucím potenciálním výběrovém řízení na ženicha. UVIDÍM, JESTLI MLADÉ PÁNY SEZNÁMÍ S MÝM DESATEREM.
"Maminko, nemrač se, já pak nemám klid na duši!" ozvalo se od stolu. "Maminko chceš pusinku? A jakou? Líbavou nebo kousavou?"
No, řekla bych, že až těmto princeznám s pusami od marmelády za pár let jaro vypukne, máme se na co těšit..
Takže, moje milá dcero, ten správný muž, který si zaslouží tvou lásku:1. ti nezapomene připomínat, jak MOC tě má rád a že jsi to nejkrásnější a nejlepší, co ho mohlo v životě potkat. 2. líbíš se mu nenalíčená, neučesaná, v puntíkatém pyžamu a pruhovaných ponožkách stejně tak, jako ve velké večerní. 3. v půl třetí ráno má čas a pochopení pro tvůj pláč kvůli nespravedlnosti světa, přejede ti prstem po čele se slovy: "netrap se". 4. na nové oblečení lakonicky poznamená, že bez něj by to bylo lepší. 5. nespí, když ty ještě nechceš spát. 6. dělá mu radost pro tebe vařit. 7. chválí a chválí a chválí tě do bezvědomí $. sní tvoje sny a na ty své nezapomíná 9. má rád hloubku tvých očí a ovládá tu jednu velmi podstatnou větu: "Děti, pojďte, necháme maminku vyspat... " 10. rozlouskne v ruce dva ořechy, když nemůžeš najít louskáček. |
Foto Marie Votavová a rodinný archiv