"Kdo hledá, je očekáván, kdo čeká, je nalezen." Jaroslav Seifert
  • Domů
  • Články
    • Z tisku ...
    • Reportáže
    • Festival hudby
    • Fejetony
  • Audiotéka
  • Fotogalerie
  • Nadační fond
  • Syrinx

Fejetony

Betynka 3/2010 - Pravda a láska ...

Napsal Zdeňka

Některým pravdám na věku nezáleží. Můžeme je objevit už v raném dětství..


0310Nevím, jestli je to tím kalendářním jarem, ale u nás doma propukl růst osobností. Andrejka nám v první třídě jihne a tříapůlletá Janička přitvrzuje.

"Ájo, ty pláčeš, co se stalo?" "To nic, maminko, to je takový hezký, něžný tajemství a trochu se z toho pláče..."

"Jaký tajemství!?" snažím se, aby můj hlas nezněl ani trochu nervózně. "Copak by to prosím tě bylo za tajemství, kdybych ti ho řekla." Moje intonace je v dané větě nepřehlédnutelná, holt, co zaseješ, to sklidíš. Jdu raději s pravdou ven.

"Ájo, já jsem z toho tajemství nervózní a potřebovala bych uklidnit." "Jéje, tak to bych nerada, maminko...víš, my už máme s Matějem vybraný jméno pro naše miminko... on je úžasnej a je mi s ním příjemně, já teda ani nevím, co to znamená, ale je to tak," naposledy vzdychla moje blondýna a upřela zrak do nevímkam. Ulevilo se mi. Matěj se mi taky líbí, je to od pohledu jasnej chlap, a koneckonců mají za sebou několikaletý stabilní vztah v mateřské školce prověřený přechodem do školy základní. Třídu jsme pro jistotu zvolili jinou, aby se dítka věnovala i vzdělávání, a nejen distribuci milostných psaníček. Nechť jen jejich láska kvete pod bedlivým okem paní družinářky. "Ale neboj, maminko, až se vezmeme, budeme tě chodit navštěvovat a budu se o tebe starat a budeme pořád spolu.

" Teď se pro změnu chce brečet mně.


"To je debil!" "Janinko, to se neříká!"

"Ziká! Jede lychle, tak je to debil! Může naboulat do jinýho autíčka, co veze dětičky! Tatínek to taky žiká, když někdo jede jako plase!"

Chvíli mlčím...

"Máš pravdu, Jani, rychle se jezdit nemá, ale dá se to říct ji...", nedomluvím větu.

"Já vím, že mám plavdu, to je hotová věc, o tom nepochybuj.

" Mlčím a mám pocit, že pětatřicet není mně, ale pasažérovi v dětské sedačce...


… A když je to jaro jeden partnerský DIALOG

On: "Já mám pravdu."

Ona: "Ne já mám pravdu!"

On: "Já mám pravdu!"

Ona: Ne , já MÁM pravdu!"

On: Já mám pravdu!!!"

Ona: " Tak dobře, miluješ mě víc."

Betynka 2/2010 - Kdo pije nezlobí

Napsal Zdeňka
Znáte ten pocit, kdy vám na zádech vyrazí studený pot a třesavka je za rohem, mozek se chaoticky zmítá v kruhu katastrofických myšlenek a tep stoupá k nedozírným výšinám... říká se tomu strach. Strach může být ledasjaký. Panický, uměle vyvolaný, paralyzující nebo zbytečný. Strach z něčeho je brnkačka v porovnáním se strachem o někoho.
210

Jednoho krásného zimního večera, s až kýčovitě něžně padajícím sněhem za oknem, pípl naší babičce mobil. Na displeji stručná zpráva: "Mami, jakou mám krevní skupinu?" Vyděšená babička odepsala, že A a marně se snažila mému muži dovolat. Telefon byl nedostupný. Ani kamarád, se kterým vyrazil na pivo, hovor opakovaně nepřijímal. Manželka dotyčného kamaráda je nedočkavě očekávala, protože měli dorazit v sedm večer. Bylo půl desáté...

Hodila jsem si přes pyžamo svetr a džíny a vyrazila ku Praze. Z hospody u Karlova náměstí prý odcházeli už v pět odpoledne - dostávala jsem první informace... Kamarádi mezitím zjišťovali, zda policie neměla výjezd k bouračce, obtelefonovávali se nemocnice a záchranka. Venku se spustila vánice. Telefon stále nedostupný, druhý jen vyzvání. Končíme s vlastním pátráním a volám na policii. Nejbližší služebna je v Krakovské ulici. Od nábřeží je to sice kousek, ale strach způsobí, že projedu křižovatku na červenou a do Krakovské vjedu jednosměrkou s policejní houkačkou v zádech. Zastavím přímo u vchodu do služebny a neskutečně rozčilenému policistovi se snažím sdělit, že všechno přiznávám, všechno zaplatím, ale až poté, co nahlásím zmizení manžela. Mezitím se dovídám, že mám propadlý řidičák...

Čekám na chodbě společně s úplně sjetou holkou... Konečně jsem na řadě. Snažím se, aby mi panika nezlomila hlas a vysvětluju, že opravdu není standardní, aby můj muž posílal takovou zprávu své mamince jinak než v nouzi... Navíc už měl být u kamaráda doma na večeři. To, že ani jeho společník nezvedá telefon už pátou hodinu se zatím nikdy nestalo... Policista mě trpělivě poslouchal a všechno si zapisoval. Pod očima měl černé podkovy od nevyspání a bylo vidět, jak strašně je unavenej... Mezitím vyřizuje spolu s jiným kolegou - o poznání čerstvějším a radikálnějším - případ nešťastnice z chodby... propouštějí jejího přítele.


Hodnoty si nejlépe uvědomíme, až když je ztrácíme


Bylo mi všelijak. Ještě chvilku jsme se dohadovali... V okamžiku, kdy na "můj" případ měli nasadit pátračku, se nám manželé ozvali. Seděli u Pinkasů, pili druhé pivo a byli tak zabráni do své pánské konverzace, že nevnímali svět. Mimo jiné se bavili o krevních skupinách a hned poté se mému muži vybil mobil. Kamarád měl telefon celou dobu v autě. Policistům jsem se několikrát omluvila, ale ještě dlouho budu mít před očima ty kruhy od únavy pod očima a trpělivost, s jakou mi naslouchali. Na svého muže jsem poté do telefonu řvala v úměře k tomu, jak moc ho mám ráda.

Opravdu platí, že hodnoty si nejlépe uvědomíme, až když je ztrácíme. Nejsem panikář, jen zrovna kolem nás prošel smutný příběh: jeden známý našich přátel odjel s kamarádem na koncert do Franfurktu a ztratil se. Začali ho hledat po dvou dnech (co kdyby někde vyspával kocovinu) a našli po třech týdnech utopeného v řece... Bylo mu 21 let, minulý týden měl pohřeb.

Můj muž druhý den babičce donesl kytici a mně keramický minihrneček s nápisem "Kdo pije - nezlobí". Dcery ode mě vyfasovaly vařečky a tatínek dostal nařezáno. Přeji vám klidný únor.

Foto: Michaela Feuereislová

Betynka 1/2010 - Nový počátek a Vodnář

Napsal Zdeňka
Upřímně jsem se snažila, aby první fejeton v letošním roce BYL optimistický. A on snad i trochu bude - v druhém plánu...

Leden je totiž zvláštní měsíc. Slibujeme si od něj mnohé, očekáváme nové, a on, chudák, plní nevděčnou úlohu našich přání a tiše závidí červnu jeho pohodu.

Astrologové mě namlsali příslibem duchovního roku Vodnáře, ústupem prospěchářství, které v roce 2009 údajně dosáhlo kulminačního bodu. Podle počtu odhalených korupčních afér a medializace chování některých "podnikatelů a představitelů" naší země si to myslím také.Thumbnail image

Někdy opravdu nevěřícně zírám na právě dočtený článek a říkám si, co ještě český občan unese. Jakou míru má zlodějina a kde je spravedlnost. Platí ještě, že boží mlýny melou? Anebo jak říká jeden můj kamarád: "Na každé prase se někde vaří voda!" A tak mě napadá, při pohledu na fotografie dotyčných "šikovných lumpů", jací asi byli jako děti...

Jestli jim někdo říkal, že lhát se nemá a že kdo krade, do pekla se hrabe...

Jestli je někdo učil pouštět staré lidi sednout a chovat se ohleduplně k (nastávajícím) maminkám...

Jestli se dá vůbec ohleduplnosti naučit... Možná ano. Možná je to úkol, který musí zvládnout jen a jen maminky. Ty totiž určují pravidla boje na pískovišti - kdo bude vítězem a jak se chová silnější i k slabšímu. Možná je tu naděje, že výchovou se dá zvýšit počet takových, pro které slovo PROVIZE  nebude zaklínači formulkou, k čemukoli jen si zamanou. A v tom je leden nevinně

Suchý motýl na dlani

Smutek mezi námi

Mech se rozvoněl

A zima se přiblížila


Plni očekávání

Co další rok přinese

Zapomínáme

Na osud vrtkavý - schválně

Kdo si to teď odnese


Obejmi mě

Jen štít

Zachráníme

A šíp mrazivý

Cíl jiný může mít

Foto - Petr Adámek

Betynka 12/2009 - Právo volby

Napsal Zdeňka Žádníková Volencová

1209„Tak jak je to teda, mami, dooplavdy?! Je Santa Klaus nebo Ježíšek?! Lítaj so­bi nebo andílci?!“sviští mi kolem hla­vy kulometná palba životně důležitých otázek mých dcer. Naštěstí nepadne otázka, jestli dárky náhodou nenosí rodiče. Dodnes si pamatuji ten ukrut­ně smutný pohled očí mé maminky, když jsem se dožadovala své vánoční pravdy, a chci ten okamžik v mé ma­minkovské kariéře oddálit co nejvíce. „Nekaž si to, Zděni,“ řekla mi tehdy a já poctivě další roky svorně vyčká­vala Ježíška a dárky ode mne byly v mých očí pouhým příspěvkem, aby neměl takovou makačku.

Číst dál: Betynka 12/2009 - Právo volby

Betynka 11/2009 - Ve znamení motýla

Napsal Zdeňka

Pohádkky zpravidla začínají větau: Bylo - nebylo. V našem případě bylo. A bylo krásně. Krásně a spokojeně. Andrejce s Janinkou jinak ani být nemohlo.
Tyhle dvě zlatovlasé holčičky mají za maminku čarodějnici. Nebojte. Hodnou. A taky spokojenou. V jednom se liší. Je brunetka. Všechny tři dámy spolu se psí slečnou Flory žily na starém hradě v zemi, kde na sebe byli všichni milí a navzájem si pomáhali. Prostě pohádka.

Číst dál: Betynka 11/2009 - Ve znamení motýla

  1. Betynka 10/2009 - Strach ve městě
  2. Betynka 9/2009 - Popiš přesně a stručně!
  3. Betynka 8/2009 - Vzpomínky v krabici
  4. Betynka 7/2009 - Odněkud někam ...
  5. Betynka 6/2009 - Trenažér tatínek
  6. Betynka 5/2009 - 10 věcí, které bych řekla své mamince o jejich vnučkách
  7. Betynka 4/2009 - Nápadnické desatero
  8. Betynka 3/2009 - O maminkách a jiné zvířeně
  9. Betynka 2/2009 - Máma nesmí mít dovolenou
  10. Betynka 1/2009 - Není to žádná věda

Kontakt

Zdeňka Žádníková
V případě jakýchkoliv dotazů mě neváhejte kontaktovat
Zadejte prosím své jméno!
Zadejte prosím svůj e-mail!
Zadejte svůj telefon
Bezpečnostní kód není správný!
Napište svou zprávu!

Sociální sítě

Odkazy

Copyright © 2026 Z. Žádníková. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.