"Na porodní sál s dokonalým make-upem"
Zdeňce Žádníkové-Volencové (31) fandí jako Ivance v Rodinných poutech nejen divačky, ale podle průzkumů sledovanosti i muži. Ti ale u Zdeňky nemají šanci - právě hraje svoji největší roli, roli čerstvě dvojnásobné matky.
Před necelými třemi měsíci přibylo za asistence tatínka Radka (34) do rodiny Žádníkových ke čtyřleté Andrejce novorozeně Janička. Pojmenovali ji podle Karafiátových Broučků. Jméno připravené pro chlapce nechce Zdeňka prozradit, protože podle hesla "do třetice všeho dobrého" plánuje ještě jednoho potomka. Může si to dovolit, obě holky se chovají jako hodní a rozumní andílci. Pokud by vás zajímalo, jak vypadá tříměsíční Janinka v akci, zapněte si v televizi seriál Rodinná pouta. Oblečená do chlapeckých modrých dupaček tu ztvárnila syna Ivany Kučerové-Hruškové (v reálu vlastní mámy Zdeňky) Štěpána.
Před necelými třemi měsíci přibylo za asistence tatínka Radka (34) do rodiny Žádníkových ke čtyřleté Andrejce novorozeně Janička. Pojmenovali ji podle Karafiátových Broučků. Jméno připravené pro chlapce nechce Zdeňka prozradit, protože podle hesla "do třetice všeho dobrého" plánuje ještě jednoho potomka. Může si to dovolit, obě holky se chovají jako hodní a rozumní andílci. Pokud by vás zajímalo, jak vypadá tříměsíční Janinka v akci, zapněte si v televizi seriál Rodinná pouta. Oblečená do chlapeckých modrých dupaček tu ztvárnila syna Ivany Kučerové-Hruškové (v reálu vlastní mámy Zdeňky) Štěpána.
Musím říct, že jste velmi zbujněla v oblasti hrudníku.
Že jo! Manžel mi dokonce říká, že jsem jeho Pamela Anderson. Sice by to mohla být lichotka, ale nehýřím zrovna nadšením, protože vím, že je na modrooké blondýnky, což já skutečně nejsem.
Musela jste si pořizovat větší garderobu?
Tak prvních čtrnáct dní jsem strávila v noční košili. Člověk je takový zdrchaný a já nejsem bohužel ten typ ženy co porodí a za týden se vejde do všech kalhot. Tak kolt nosím takové věci ze svého šatníku, které mi padnou.
Ale rodit jste prý jela celá vyparáděná?
Termín porodu jsme měli ve čtvrtek, ale to byla dotočná Rodinných pout, takže Janička vzorně počkala. V sobotu jsme byli pozváni do Plzně na svatbu, která byla proložena fotbalovým zápasem s Ghanou. I tentokrát Janička posečkala, věděla asi, jak moc se chce táta koukat. No a v deset večer jsme jeli z veselky rovnou do porodnice. Nikdy v životě by mě nenapadlo, že půjdu na porodní sál s dokonalým make-upem.
Nejspíš vám lidi gratulují na každém kroku, že?
Já teď mezi lidi moc nechodím. Okolí celkem respektuje, že mám trošičku náročnější období, a nechává mě být. Ale pochopitelně jsem dostala spoustu SMS. Třeba od celé rodiny Rubešů z Pout. Byly velmi rodinné, protože už k sobě za ty dva roky spolupráce máme blízký vztah. A z nové produkce seriálu za mnou osobně přijeli s velkou kyticí růží. Ten den byl zas zrovna nějaký rozhodující fotbalový zápas. Jak tam vedoucí produkce Aleš Týbl stál s kytkou v ruce, úplně jsem viděla, jak mu na čele běží: Jsme strašně rádi, ale já už MUSÍM na ten fotbal. Ale o to víc mě potěšilo, že za mnou ten lán cesty až do Dobříše jel.
Jak zvládá příchod dalšího dítěte do domácnosti první dcera Andrea?
No, Andrej, jak jsme ti to říkali? (obrací se na kreslící si dceru, která spustí. "Mám malou sestřičku a ta jenom čůrá, kaká a papá. Je to nuda, ale věděla jsem to předem." Skloní hlavu zpět ke kreslení a začne si prozpěvovat právě vymyšlenou písničku.)
Jste příznivkyně kojení?
Chtěla bych kojit co nejdéle. Andreu jsem kojila čtrnáct měsíců, tak uvidíme. I když... někdy ji kojil manžel.
Prosím?
Když bylo Andrejce sedm měsíců, zkoušela jsem Kouzelnou flétnu. Můj muž si udělal velkorysou dovolenou, dopoledne byl s Andrejkou on a já jezdila autobusem z Mníšku zkoušet do Prahy. Vždycky na začátek zkoušky jsem si nařídila budík, který znamenal kojení. Po zazvonění jsem věděla, že mám půl hodiny na to, dojet na Smíchovské nádraží a pak domů, kde na mě čekalo hladové mimino s hladovým tatínkem. No a na procházce jsem pěkně kojila. Pak ale přišla večerní představení. Naštěstí byla Andrejka hodné dítě, které si vzalo mléko jak ode mě, tak z flaštičky. Odstříkávala jsem do vyvařené přesnídávkové skleničky, pak to zamrazila a tatínek večer kojil. Vždycky se na to těšil, strašně ho to bavilo. Bral to úplně přirozeně a to bylo pro mě důležité.
Dnes také odstřikujete?
Ne, neodstřikuju, ze mě to teče samospádem. Mám narvaný mrazák, jsem taková mlékárna Madeta.
Chutí už jste se zbavila?
Za celé těhotenství jsem se přejedla celkem třikrát. Z toho jednou jitrnicemi. Nevím, kde se ve mně vzala chuť na jitrnice, ale už je zas aspoň na patnáct let nemusím. V šestém měsíci jsem to přehnala se sushi a na konci těhotenství rýžovým nákypem s meruňkami. Po každém takovém výpadku jsem se pak dvanáct hodin nehýbala.
Umíte si představit, že byste byla tři roky doma na mateřské?
To teda neumím. Na konci srpna hrajeme v Lesním divadle v Řevnicích Kouzelnou flétnu, kde zpívám. Vracím se do dvou představení, ale zkoušet do konce roku nebudu. To je teď časově příliš náročné. Nemůžete chtít všechno. Radši jsem nikomu nic neslibovala, nevěděla jsem, jestli se mi nenarodí raubíř. Takovýhle štěstíčko jsem ale nečekala. Janinka je hodná, šetří nás a profesionálně zvládá i natáčení třetí řady Pout.
Že jo! Manžel mi dokonce říká, že jsem jeho Pamela Anderson. Sice by to mohla být lichotka, ale nehýřím zrovna nadšením, protože vím, že je na modrooké blondýnky, což já skutečně nejsem.
Musela jste si pořizovat větší garderobu?
Tak prvních čtrnáct dní jsem strávila v noční košili. Člověk je takový zdrchaný a já nejsem bohužel ten typ ženy co porodí a za týden se vejde do všech kalhot. Tak kolt nosím takové věci ze svého šatníku, které mi padnou.
Ale rodit jste prý jela celá vyparáděná?
Termín porodu jsme měli ve čtvrtek, ale to byla dotočná Rodinných pout, takže Janička vzorně počkala. V sobotu jsme byli pozváni do Plzně na svatbu, která byla proložena fotbalovým zápasem s Ghanou. I tentokrát Janička posečkala, věděla asi, jak moc se chce táta koukat. No a v deset večer jsme jeli z veselky rovnou do porodnice. Nikdy v životě by mě nenapadlo, že půjdu na porodní sál s dokonalým make-upem.
Nejspíš vám lidi gratulují na každém kroku, že?
Já teď mezi lidi moc nechodím. Okolí celkem respektuje, že mám trošičku náročnější období, a nechává mě být. Ale pochopitelně jsem dostala spoustu SMS. Třeba od celé rodiny Rubešů z Pout. Byly velmi rodinné, protože už k sobě za ty dva roky spolupráce máme blízký vztah. A z nové produkce seriálu za mnou osobně přijeli s velkou kyticí růží. Ten den byl zas zrovna nějaký rozhodující fotbalový zápas. Jak tam vedoucí produkce Aleš Týbl stál s kytkou v ruce, úplně jsem viděla, jak mu na čele běží: Jsme strašně rádi, ale já už MUSÍM na ten fotbal. Ale o to víc mě potěšilo, že za mnou ten lán cesty až do Dobříše jel.
Jak zvládá příchod dalšího dítěte do domácnosti první dcera Andrea?
No, Andrej, jak jsme ti to říkali? (obrací se na kreslící si dceru, která spustí. "Mám malou sestřičku a ta jenom čůrá, kaká a papá. Je to nuda, ale věděla jsem to předem." Skloní hlavu zpět ke kreslení a začne si prozpěvovat právě vymyšlenou písničku.)
Jste příznivkyně kojení?
Chtěla bych kojit co nejdéle. Andreu jsem kojila čtrnáct měsíců, tak uvidíme. I když... někdy ji kojil manžel.
Prosím?
Když bylo Andrejce sedm měsíců, zkoušela jsem Kouzelnou flétnu. Můj muž si udělal velkorysou dovolenou, dopoledne byl s Andrejkou on a já jezdila autobusem z Mníšku zkoušet do Prahy. Vždycky na začátek zkoušky jsem si nařídila budík, který znamenal kojení. Po zazvonění jsem věděla, že mám půl hodiny na to, dojet na Smíchovské nádraží a pak domů, kde na mě čekalo hladové mimino s hladovým tatínkem. No a na procházce jsem pěkně kojila. Pak ale přišla večerní představení. Naštěstí byla Andrejka hodné dítě, které si vzalo mléko jak ode mě, tak z flaštičky. Odstříkávala jsem do vyvařené přesnídávkové skleničky, pak to zamrazila a tatínek večer kojil. Vždycky se na to těšil, strašně ho to bavilo. Bral to úplně přirozeně a to bylo pro mě důležité.
Dnes také odstřikujete?
Ne, neodstřikuju, ze mě to teče samospádem. Mám narvaný mrazák, jsem taková mlékárna Madeta.
Chutí už jste se zbavila?
Za celé těhotenství jsem se přejedla celkem třikrát. Z toho jednou jitrnicemi. Nevím, kde se ve mně vzala chuť na jitrnice, ale už je zas aspoň na patnáct let nemusím. V šestém měsíci jsem to přehnala se sushi a na konci těhotenství rýžovým nákypem s meruňkami. Po každém takovém výpadku jsem se pak dvanáct hodin nehýbala.
Umíte si představit, že byste byla tři roky doma na mateřské?
To teda neumím. Na konci srpna hrajeme v Lesním divadle v Řevnicích Kouzelnou flétnu, kde zpívám. Vracím se do dvou představení, ale zkoušet do konce roku nebudu. To je teď časově příliš náročné. Nemůžete chtít všechno. Radši jsem nikomu nic neslibovala, nevěděla jsem, jestli se mi nenarodí raubíř. Takovýhle štěstíčko jsem ale nečekala. Janinka je hodná, šetří nás a profesionálně zvládá i natáčení třetí řady Pout.
Lenka Jindrlová