Společné hraní je velká radost
ZDEŇKA: Nejlepší vysvětlení bude příklad. Tomáš mě nechal, ať vám zavolám a domluvím, kdy má přijet do ateliéru na focení a rozhovor. Dů-věřuje mi, že to všechno vyřídím tak, jak on chce. A toho já si cením. Když spolu hrajeme nebo moderujeme, chováme se k sobě jako dva chlapi, kámoši, kteří si můžou říct všechno na rovinu. Ideální pracovní vztah.
TOMÁŠ: Souhlasím. Jednou jsem udělal výjimku, nevyplatilo se to, a proto se od té doby držím rčení, že co je v do-mě, není pro mě.
ZDEŇKA: Pro mě je takový vztah velmi osvobozující. Někdy se může stát, že vám pracovní vztah přeroste i do soukromí. Mně se to nestává. I když počkejte... No jo, já jsem se vlastně provdala za svého žáka. (smích)
TOMÁŠ: Mně se to jednou stalo a oženil jsem se. Na druhou stranu jsem zažil i divadelní práci, kdy moji dva kolegové spolu žili a během zkoušení hry se pohádali tak, že se ta inscenace málem nedodělala. Takže myslím, že některé věci by se do práce tahat neměly. Musí existovat určitá "společenská hygiena". To platí nejen mezi kolegy, ale i partnery.
Zdeňko, než Tomáš přišel, vyprávěla jste o tom, jak jste pěkně "dostala" svého manžela.
ZDEŇKA: Ano, týkalo se to mého těhotenství. Měsíc jsem mu říkala, že se chystám s kamarádkou do Karlových Varů na svoji historicky první dámskou jízdu a že budeme bydlet v rodině její další dobré kamarádky. Ve skutečnosti jsme ale jely do Františkových Lázní, já se prostě spletla. Když mi pak muž večer zavolal, manžel kamarádky nahlas pronesl nějakou poznámku a můj muž jen suše konstatoval: "Tak nejenže jsi v úplně jiných lázních, než jsi tvrdila, ale taky jsou tam s vámi chlapi." Přijela jsem domů a druhý den zjistila, že jsem v jiném stavu. Můj muž dostal záchvat smíchu: "No výborně, tak sis ty Frantovy Lázně vážně užila." Mimo jiné se tam léčí neplodnost. Myslím, že kdybych něco takového vědomě připravovala, nepovede se mi ho tak pěkně nachytat. Můj muž mě ale zase dostává v okamžicích, kdy jdeme na ultrazvuk. Říkají mu dokumentarista. Na všechno se ptá, všechno chce vysvětlit. Já jsem tam jaksi navíc, jen tak s tím břichem. Má taky velký problém. Termín porodu, u kterého samozřejmě chce být, mu koliduje s mistrovstvím světa ve fotbale. Uklidnila jsem ho, ať si řekne vhodné datum, my se na něj s miminkem psychicky nastavíme a fotbalu se přizpůsobíme.
Tomáši, o vás Zdeňka říkala, že vás jen tak někdo nedostane. Naopak, vy nachytáváte druhé.
TOMÁŠ: Natáčení Rodinných pout probíhá mnohdy poměrně hekticky. V jedné scéně v druhé sérii jdeme vedle sebe Tomáš Krejčíř, Saša Rašilov, Petr Vondráček a já těsně po seskoku padákem. Když se točil celek, šli jsme v určitém sledu vedle sebe, když se pak dotáčely detaily, někdo navrhl, ať se zpřeházíme. Testovali jsme tak pozornost štábu. Nikdo si toho v tu chvíli nevšiml.
Nachytal jste někdy svou ženu Lucii?
TOMÁŠ: Nesčetněkrát. Mám mnohdy období, že ji nachytávám i několikrát denně, i když je to pořád těžší, protože už mě přeci jenom trochu zná.
S postavami Ivanky a Richarda jste prožili dva roky. Co vám na nich vadilo?
ZDEŇKA: Ivana se někdy chovala jako puberťačka a ne jako třicetiletá ženská, která čeká třetí dítě. S tím jsem se občas obtížně sžívala.
TOMÁŠ: Mně na Richardovi vadilo jisté samožerství a to, že je tak příšerně fixovaný na své auto, navíc porsche.
ZDEŇKA: Ale takoví ti chlapi jsou.
TOMÁŠ: Možná že jsou, já advokáty neznám. Vadilo mi, že Richardovi chybí pokora.
ZDEŇKA: Já jich pár znám, oni to, co ty nazýváš samožerstvím, berou jako naprostou samozřejmost. Stejně jako ten komfort. Tedy někteří.
ZDEŇKA: Ano, týkalo se to mého těhotenství. Měsíc jsem mu říkala, že se chystám s kamarádkou do Karlových Varů na svoji historicky první dámskou jízdu a že budeme bydlet v rodině její další dobré kamarádky. Ve skutečnosti jsme ale jely do Františkových Lázní, já se prostě spletla. Když mi pak muž večer zavolal, manžel kamarádky nahlas pronesl nějakou poznámku a můj muž jen suše konstatoval: "Tak nejenže jsi v úplně jiných lázních, než jsi tvrdila, ale taky jsou tam s vámi chlapi." Přijela jsem domů a druhý den zjistila, že jsem v jiném stavu. Můj muž dostal záchvat smíchu: "No výborně, tak sis ty Frantovy Lázně vážně užila." Mimo jiné se tam léčí neplodnost. Myslím, že kdybych něco takového vědomě připravovala, nepovede se mi ho tak pěkně nachytat. Můj muž mě ale zase dostává v okamžicích, kdy jdeme na ultrazvuk. Říkají mu dokumentarista. Na všechno se ptá, všechno chce vysvětlit. Já jsem tam jaksi navíc, jen tak s tím břichem. Má taky velký problém. Termín porodu, u kterého samozřejmě chce být, mu koliduje s mistrovstvím světa ve fotbale. Uklidnila jsem ho, ať si řekne vhodné datum, my se na něj s miminkem psychicky nastavíme a fotbalu se přizpůsobíme.
Tomáši, o vás Zdeňka říkala, že vás jen tak někdo nedostane. Naopak, vy nachytáváte druhé.
TOMÁŠ: Natáčení Rodinných pout probíhá mnohdy poměrně hekticky. V jedné scéně v druhé sérii jdeme vedle sebe Tomáš Krejčíř, Saša Rašilov, Petr Vondráček a já těsně po seskoku padákem. Když se točil celek, šli jsme v určitém sledu vedle sebe, když se pak dotáčely detaily, někdo navrhl, ať se zpřeházíme. Testovali jsme tak pozornost štábu. Nikdo si toho v tu chvíli nevšiml.
Nachytal jste někdy svou ženu Lucii?
TOMÁŠ: Nesčetněkrát. Mám mnohdy období, že ji nachytávám i několikrát denně, i když je to pořád těžší, protože už mě přeci jenom trochu zná.
S postavami Ivanky a Richarda jste prožili dva roky. Co vám na nich vadilo?
ZDEŇKA: Ivana se někdy chovala jako puberťačka a ne jako třicetiletá ženská, která čeká třetí dítě. S tím jsem se občas obtížně sžívala.
TOMÁŠ: Mně na Richardovi vadilo jisté samožerství a to, že je tak příšerně fixovaný na své auto, navíc porsche.
ZDEŇKA: Ale takoví ti chlapi jsou.
TOMÁŠ: Možná že jsou, já advokáty neznám. Vadilo mi, že Richardovi chybí pokora.
ZDEŇKA: Já jich pár znám, oni to, co ty nazýváš samožerstvím, berou jako naprostou samozřejmost. Stejně jako ten komfort. Tedy někteří.
Mrzí vás, že se nebude točit třetí řada, nebo si říkáte, že v nejlepším se má skončit?
TOMÁŠ: Od začátku mi bylo jasné, že tenhle nekonečný seriál bude mít nějaký konec a myslím si, že skončit se má v nejlepším.
ZDEŇKA: Teď je nejlepší čas dát si pauzu.
Přinesla vám Rodinná pouta jinou práci, ke které byste se dostávali třeba složitěji?
TOMÁŠ: Dostal jsem takhle roli barmana Dušana v seriálu Bazén. Ten už taky skončil. Jinak to nepitvám. Dostanu roli a neptám se proč.
ZDEŇKA: V mém případě byla Rodinná pouta trochu kontraproduktivní, co se týká nabídek z jiných televizí. Jejich produkce si myslely, že jsem velmi vytížená, čemuž tak ale nebylo. Díky seriálu jsem dostala příležitosti k moderování a reklamu na Dermacol. Honorář padl na základy na izolace domu.
Takže jste vyřešila svoje jedna plus jedna ples plíseň.
ZDEŇKA: Ano, po čtyřech letech jsme začali stavět a na Velikonoce se snad nastěhujeme. (Rozhovor vznikal ještě před svátky - pozn. red.)
Sledujete navzájem svou práci, záleží vám na úsudku toho druhého?
TOMÁŠ: Od začátku mi bylo jasné, že tenhle nekonečný seriál bude mít nějaký konec a myslím si, že skončit se má v nejlepším.
ZDEŇKA: Teď je nejlepší čas dát si pauzu.
Přinesla vám Rodinná pouta jinou práci, ke které byste se dostávali třeba složitěji?
TOMÁŠ: Dostal jsem takhle roli barmana Dušana v seriálu Bazén. Ten už taky skončil. Jinak to nepitvám. Dostanu roli a neptám se proč.
ZDEŇKA: V mém případě byla Rodinná pouta trochu kontraproduktivní, co se týká nabídek z jiných televizí. Jejich produkce si myslely, že jsem velmi vytížená, čemuž tak ale nebylo. Díky seriálu jsem dostala příležitosti k moderování a reklamu na Dermacol. Honorář padl na základy na izolace domu.
Takže jste vyřešila svoje jedna plus jedna ples plíseň.
ZDEŇKA: Ano, po čtyřech letech jsme začali stavět a na Velikonoce se snad nastěhujeme. (Rozhovor vznikal ještě před svátky - pozn. red.)
Sledujete navzájem svou práci, záleží vám na úsudku toho druhého?
ZDEŇKA Když vidím, že Tomáš něco moderuje, se zájmem se na to podívám.
TOMÁŠ: To, za co mě chválila nebo kritizovala, si já myslím taky.
Konkrétně?
ZDEŇKA: To nemůžeme. (Směje se.)
TOMÁŠ: Chválila mě za moderování předávání cen Elsa a kritizovala za pořad Tok celebrity.
ZDEŇKA: Mně se Tomáš líbí nejvíc, když je úsporný, s minimalistickým suchým humorem a když není teatrální. Ale jakmile dostane do těla rozmáchlá gesta, najednou mám pocit, že potřebuje spoustu slov na koncentraci myšlenky, a to je škoda. Jinak klobouk dolů, já bych to takhle nezvládala Jsem ráda, že mu to můžu říct bez toho, aby se na mě naštval. Není nafrněnej. Jako jeden z mála chlapů. Rozhodně bych si to netroufla říct každému ze svých kolegů. Tomáš je v tomhle normální, není ješitnej. I když tak nevypadáš (směje se Zdeňka).
TOMÁŠ: Herecká pýcha, ješitnost a samolibost jsou cesta do pekel. Jakákoli připomínka by měla být pro rozumného člověka požehnáním. Jinak se do sebe zahledíte, a to je konečná.
Vy jste Zdeňce někdy něco vytýkal?
TOMÁŠ: Ne. Nejsem člověk, kterej by chodil za kolegy a říkal jim, co udělali dobře a co špatně.
ZDEŇKA: (se smíchem) Tys mi dal, víš, jak teď vypadám? Jako kdybych si tě pokaždé zavolala a řekla: Sedni si, Tomáši, udělám rozbor tvého moderováni. Tak na mně, prosím tě, něco nejdi.
TOMÁŠ: Přece tě nebudu kritizovat v rozhovoru.
ZDEŇKA: Bud tak hodný, ano?.
TOMÁŠ: Ale já tě nemám za co kritizovat.
ZDEŇKA: Nám se prostě spolu dobře hraje, je to pro mě radost a vždycky se na to těším. Takže jestli se mi bude stýskat po Rodinných poutech, tak po natáčení s Tomášem. Vzpomínám si ale na jednu scénu, kdy jsme nebyli naladění na stejnou vlnu, kdy jsem na tebe byla vyloženě naštvaná. Točili jsme scénu, kde říkám Tomášovi, že si ho jako tatínka nechám. Záběr končí tím, že mi Tomáš položí ruku na bři-cho. Celý ten moment byl dojemný a krásný, štáb byl dojatý, já byla dojatá, ozvalo se stop a Tomáš hned vzápětí začal řešit nějaký telefonický hovor. V tu chvíli jsem se dožadovala porozumění coby kolegyně s nevyrovnanou hormonální hladinou a žádala, ať mě nechá alespoň chvíli dožít ten něžný okamžik. Byl to ostrý střih - rozněžnělý Sýkora versus naprosto pragmaticky odcházející Tomáš Matonoha.
TOMÁŠ: Já jsem zkrát ka musel vyřešit nějaký telefonát. Myslím, že to bylo něco kvůli daním.
Víte už teď o nějaké práci, při které byste se zase potkali?
TOMÁŠ: Ne.
ZDEŇKA: Můj program je do září poměrně jednoduchý - kojení a přebalování, takže jestli Tomáš chce, můžou přijet s Lucií na návštěvu. Pracovní záležitosti beru na vědomí až na podzim.
Mluvili jsme hodně o kritizování. Umíte druhého, ale i sami sebe pochválit? Kdy jste to naposledy udělali?
ZDEŇKA: Já sama jedu na chválu, takže když je sebemenší důvod, chválím ostošest.
TOMÁŠ: Naposledy jsem se pochválil, když se mi podařilo uvařit dobrou večeři. To dokážu objektivně zhodnotit.
TOMÁŠ: To, za co mě chválila nebo kritizovala, si já myslím taky.
Konkrétně?
ZDEŇKA: To nemůžeme. (Směje se.)
TOMÁŠ: Chválila mě za moderování předávání cen Elsa a kritizovala za pořad Tok celebrity.
ZDEŇKA: Mně se Tomáš líbí nejvíc, když je úsporný, s minimalistickým suchým humorem a když není teatrální. Ale jakmile dostane do těla rozmáchlá gesta, najednou mám pocit, že potřebuje spoustu slov na koncentraci myšlenky, a to je škoda. Jinak klobouk dolů, já bych to takhle nezvládala Jsem ráda, že mu to můžu říct bez toho, aby se na mě naštval. Není nafrněnej. Jako jeden z mála chlapů. Rozhodně bych si to netroufla říct každému ze svých kolegů. Tomáš je v tomhle normální, není ješitnej. I když tak nevypadáš (směje se Zdeňka).
TOMÁŠ: Herecká pýcha, ješitnost a samolibost jsou cesta do pekel. Jakákoli připomínka by měla být pro rozumného člověka požehnáním. Jinak se do sebe zahledíte, a to je konečná.
Vy jste Zdeňce někdy něco vytýkal?
TOMÁŠ: Ne. Nejsem člověk, kterej by chodil za kolegy a říkal jim, co udělali dobře a co špatně.
ZDEŇKA: (se smíchem) Tys mi dal, víš, jak teď vypadám? Jako kdybych si tě pokaždé zavolala a řekla: Sedni si, Tomáši, udělám rozbor tvého moderováni. Tak na mně, prosím tě, něco nejdi.
TOMÁŠ: Přece tě nebudu kritizovat v rozhovoru.
ZDEŇKA: Bud tak hodný, ano?.
TOMÁŠ: Ale já tě nemám za co kritizovat.
ZDEŇKA: Nám se prostě spolu dobře hraje, je to pro mě radost a vždycky se na to těším. Takže jestli se mi bude stýskat po Rodinných poutech, tak po natáčení s Tomášem. Vzpomínám si ale na jednu scénu, kdy jsme nebyli naladění na stejnou vlnu, kdy jsem na tebe byla vyloženě naštvaná. Točili jsme scénu, kde říkám Tomášovi, že si ho jako tatínka nechám. Záběr končí tím, že mi Tomáš položí ruku na bři-cho. Celý ten moment byl dojemný a krásný, štáb byl dojatý, já byla dojatá, ozvalo se stop a Tomáš hned vzápětí začal řešit nějaký telefonický hovor. V tu chvíli jsem se dožadovala porozumění coby kolegyně s nevyrovnanou hormonální hladinou a žádala, ať mě nechá alespoň chvíli dožít ten něžný okamžik. Byl to ostrý střih - rozněžnělý Sýkora versus naprosto pragmaticky odcházející Tomáš Matonoha.
TOMÁŠ: Já jsem zkrát ka musel vyřešit nějaký telefonát. Myslím, že to bylo něco kvůli daním.
Víte už teď o nějaké práci, při které byste se zase potkali?
TOMÁŠ: Ne.
ZDEŇKA: Můj program je do září poměrně jednoduchý - kojení a přebalování, takže jestli Tomáš chce, můžou přijet s Lucií na návštěvu. Pracovní záležitosti beru na vědomí až na podzim.
Mluvili jsme hodně o kritizování. Umíte druhého, ale i sami sebe pochválit? Kdy jste to naposledy udělali?
ZDEŇKA: Já sama jedu na chválu, takže když je sebemenší důvod, chválím ostošest.
TOMÁŠ: Naposledy jsem se pochválil, když se mi podařilo uvařit dobrou večeři. To dokážu objektivně zhodnotit.
Monika Seidlová , Foto - Marie Votavová