Do povědomí veřejnosti jste vstoupila rolí v seriálu Rodinná pouta, v níž jste byla velmi zábavná. Jste taková komická i v osobním životě?

Ivance Rubešové skvěle psaly život roztomilého loosera Kateřina a Jitka Bártů, byla to role, která mě bavila, a užívala jsem si ji. Já sama se popsat či ohodnotit neumím. Můj muž říká, že život se mnou je rozhodně zábavný a neustále se proměňující, moje děti ale tvrdí, že jsem velmi přísná maminka. Tak a vyberte si. (směje se)

Jaká z vašich současných rolí vás baví nejvíce?

Po šesti letech pracovního maratónu je moje současná role maminka, i když se s blížícím podzimem obávám, že tato role bude značně naředěná. Teď mě čeká derniéra Jindřicha IV. na Pražském hradě v rámci Shakespearovských slavností, užívám si komedii Dámská šatna ve  studiu DVA a v Dejvickém divadle začínáme v září zkoušet celosouborovou hru. V letošním roce jsem si udělala radost s vokálním souborem Gentlemen singers, nazkoušeli jsme představení Hra na anděla - já a devět mužů, takže si dovedete představit, jak moc mě to baví. (směje se)

K té roli matky - máte dokonce tři dcery, jaké to je? Neleze vám někdy ten "babinec" na nervy?

Večery bývají náročné, hlavně teď, když Zuzanka začíná chodit a nastalo tzv. sebevražedné období - během dvou vteřin je jinde. Holky si s ní hrají a občas zapomínají, že je malinká. Jsem v podstatě neustále ve střehu. Ale je to nádhera, tři děti. Splnil se mi sen. Babinec mi nevadí. Holky jsou hodné, dají si říct, jsou to parťáci. Manžel je neustále objímán a je jejich princ.

V tomto čísle Zdravého hubnutí se zabýváme tématem dětské obezity. Jak se stravují vaše děti?

V mé režii jsou snídaně, svačiny a večeře, obědy mají holky ve školce a škole. Nepoužívám polotovary a konzervy, snažím se jim nabízet co nejvíce ovoce a zeleniny. V létě je to snadné. Zapojuji je do výběru a vaření, to je nejlepší způsob. A hlavně hlídám, aby dostatečně pily. S luštěninami je problém, dětem moc nejedou, a tak je zapracovávám a schovávám do palačinek a karbanátků...

Myslíte na to, aby jedly zdravě? Dovolujete jim chodit do fast foodů?

Fast food je všude, kam se podíváte. Nezakazuju. Vysvětluju, co jíst, co ne a proč ne. Hranolky děláme doma z brambor a pečeme v troubě. Nikdy je nekupuju. Holky to vědí, nevyžadují je a ani to nejedí. Andree je deset a colu měla čtyřikrát v životě při žaludeční neuróze. Barevné slazené limonády jim nechutnají, nejsou zvyklé na tak sladkou chuť, takže pijí ředěný jablečný džus nebo vodu. Pokud jedeme někam na delší dobu, beru s sebou naše ovocné šťávy. Velmi často vidím jiné děti s litrovými lahvemi všech těch Fant a Zero bůhvíčeho. Cukr, cukr, jedno chemické aroma, druhé chemické aroma, benzoan sodný, sorban draselný, ještě bublinky navrch - to všechno žaludeční stěna rovněž "ocení". Na gastroenterologii končí čím dál víc pacientů před dovršením třicetin. Ráda toho své děti ušetřím.

Vedete je také ke sportu?

Sport mám v kategorii zábavy a život bez zábavy je smutný. Takže holky hrají obě dvakrát týdně tenis, chodí tancovat, na zumbu, aerobik... Pohyb a kolektiv je baví, vybírají si už samy, já jen koriguji časy a své fyzické a logistické možnosti. Ony mají neskutečnou výdrž, často si říkám, že já bych po jejich programu padla za vlast, a ony si ještě vymyslí lekci latinskoamerických tanců od sedmi večer!

Sama jste velmi štíhlá. Musíte se v jídle omezovat?

Genetika ke mně byla vlídná a nadělila mi štíhlý pas, takže jsem se po porodu pokaždé vrátila na svých 65 cm. Trvá to ale vždy devět měsíců, stejně dlouho jako těhotenství. A není to samo od sebe - kdybych se v osm večer ládovala svíčkovou se šesti, tak váha zpátky nepůjde ani omylem. Mám to třikrát vyzkoušené, (směje se) U mě platí věta: jste to, co jíte a pijete. Jaké palivo tělu dáte, tak dlouho a dobře jede. Mám své tělo ráda, a tak ho netrápím a nejím blbosti. Jasně že se musím omezovat - když mi chutná štrúdl, snědla bych ho klidně celý plech... Vůle je ale důležitá. Nejen v jídle, ale tam si ji nejsnáze vypěstujete. Dobrý trenažér. Rozhodně se netrápím slovem dieta. To slovo už jen když vyslovíte, tak dostanete chuť na sádlo se škvarky, (směje se) Je třeba jíst tak, aby byla rovnováha v příjmu a výdeji energie, toť celé kouzlo.

Jaký máte obecně vztah ke zdraví?

Platí ono obecné tvrzení, že s fungující a milující rodinou je to to nejdůležitější. Teprve když jedno z nich ztratíte, uvědomíte si jeho cenu. Nepotřebuji nic ztrácet, jsem si toho vědoma a snažím se o svoje zdraví a zdraví své rodiny starat. Zejména je všechny honím na pravidelnou dentální hygienu. Špatné zuby vám mohou pěkně zavařit.

Co ráda vaříte? Jaké jsou vaše oblíbené suroviny?

Ráda pořádám sushi párty pro přátele, baví mě vymýšlet různé nové kombinace. Děti samozřejmé nejvíce ocení palačinky nebo řízek. Když nestíhám vařit, klidně jdu s dětmi do naší místní čínské restaurace, jen při objednávce řeknu, že nechci, aby standardně přidali uam-ti, neboli glutaman sodný, ochucovadlo, prosté žádnou sůl. Už jsou na to zvyklí, smějí se z dálky, že přišla "pani ne sul", (směje se) Všechno jde, když se chce. I syndrom čínské restaurace se dá eliminovat.

Jak vypadá váš obvyklý víkendový oběd nebo večeře?

Rádi chodíme s rodinou o víkendech večeřet ven, máme několik oblíbených restaurací, kde výborně vaří. Doma v létě hodně grilujeme pstruhy a zeleninu nebo dělám na grilu speciální karbanátky a pak v uhlíkách pečeme brambory. To už je tma a holky chtějí slyšet vyprávění, jaké to bylo, když my jsme byli malí a pekli jsme brambory...

Sledujete při nakupování surovin etikety? Vybíráte si to kvalitní a zdravější?

Etikety pečlivě studuji u nových výrobků a občas sleduji i své stálé favority, zda nejsou ke své škodě něčím "vylepšeni". Tzv. éčka jsem si svého času prostudovala, takže se těm špatným důsledně vyhýbám.

Jak trávíte volný čas s rodinou, jezdíte společně na výlety?

Momentálně jsme ve větším rozletu lehce brzděni roční Zuzankou, ale společně chodíme plavat. Na kolo si s miminkem letos netroufnu, příští rok si ji za sebe posadím do sedačky, ale pojedeme do Rakouska nebo vyloženě na speciální cyklostezky. V Čechách jezdí řidiči naprosto bezohledně. Na podzim už bude Zuzanka chodit a těším se, že vyrazíme k moři. V zimě jsme co čtrnáct dní na horách, obě holky bezvadně lyžují a ze mě bude ještě chvíli VIP catering - běžky a 30kilometrové trasy na mé počkají, (směje se)

Za zmínku bezpochyby stojí I vaše charitativní činnost. Proč jste se vrhla na charitu a v čem je vaše nadace odlišná?

Charita se v roce 2007 vrhla na mě a já jen neřekla ne. A jsem za to zpětně vděčná. Za tu dobu„u máme za sebou řadu projektů. Změnili jsme k nepoznání mnoho čekáren a dětských ambulancí, JIPek či dětských domovů. Výtvarný styl našeho dvorního autora Libora Škrlíka je nesmírně dynamický a zábavný, tvoří celé malované divadelní příběhy, často ve spolupráci se sestřičkami a pány doktory. V červnu jsme předali kliniku dětské rehabilitace doc. Pavla Koláře v Praze v Motole a rovnéž jsme letos premiérově rozjeli projekt pro "dospělá" oddělení. Náš nadační fond je jiný možná i tím, že nemá zaměstnance, nevyplácím odměny apod. Charita nemá být byznys.

Text - Petra Vychodilová, Foto - Marie Votavová