Divadelní publikum ji zná z jeviště Dejvického divadla, čtenáři Betynky z vtipných fejetonů, do povědomí televizních diváků se zapsala hlavně rolí Ivany Rubešové v seriálu Rodinná pouta, za niž byla nominovaná v anketě TýTý na Objev roku 2004.

• V jednom z rozhovorů jste na otázku, jak své děti vychováváte, odpověděla, že škoda facky, která padne vedle. Jaké vy jste měla dětství?

Jsem ráda, že mohu říci - ideální. Zpětně si uvědomuji, jak úžasnou a trpělivou jsem měla maminku, protože jsem byla poměrně zlobivá a divoká dcerunka. Když se mnou bylo nejhůř nastoupil můj tatínek a já dostala na výběr bud pásek, nebo vařečku.

•  V dětství jste zvládala divadelní kroužek, angličtinu, sporty, učila se hrát na příčnou flétnu... Patřila jste k premiantům?

Já jsem byla typické učitelské dítě, takže můj prospěch koloval po sborovně a mně bylo kvůli mamince hloupý nosit horší známky než dvojky. Ovšem vzhledem k její aprobaci matematika/fyzika plus tátova specializace - biofyzik, jsem rozhodně žádné geny nezdědila. Matematika byla vždy vydřená.

• Studovala jste na DAMU loutkové a alternativní herectví. Byla to dobrá volba?

Ta nejlepší. Učili jsme se řemeslo, každý půlrok zkoušeli jiný typ divadla - klasickou činohru, pak pantomimu, následovaly marionety. Už od druháku jsme hráli představení, jezdili po festivalech, ve třetím jsme přešli jako nový soubor do Dejvického divadla. Měli jsme jako ročník velké štěstí.

• Jste stále kmenovou členkou souboru Dejvického divadla. Ve které roli jste se cítila nejlíp?

Nejvíc jsem si asi užila roli Fay v Ortonově Lupu. Byla to komediální role, šest mužů a jedna sériová vražedkyně. Blondýna. A skvělý partner Alois Švehlík.

• A kdy jste se prvně objevila před kamerou?

Poprvé jsem točila v seriálu Lékárníkových holka v České televizi. Psal se rok 1996. Byla to postava mladé gymnazistky na prvním reálném gymnáziu pro dívky Minerva v Praze, intelektuálky a pseudo-básnířky Luny Labské. Dodnes si pamatuji ono úchvatné stěžejní dílo: "V snách bezesných já šlápla larvu, nezvlétne nikdá motýl už, kol kolem zřím jen černou barvu a v uchu ml zní pohřební tuš!"

• Vystupujete ještě coby flétnistka s komorním dívčím souborem?

Letos je Syrinxu 19 let, takže je to mladá kočka plná síly. Měly jsme teď poměrně hodně koncertů, navíc se nám narodilo všem hodně dětí a zkoušky začínají připomínat jesle. Nakojíme, dohrajeme Bacha, přebalíme a doladíme Smetanovu Vltavu, uspíme a sjedeme si Ježka... Multifunkční matky. Ale žádnou z nás by nenapadlo s hraním skončit.

• Jaké potraviny k vám na stůl nesmí? Věříte sloganu Jste to, co jíte?

Absolutně. Obecně se snažím vyhýbat polotovarům, nebo vezmu na milost ty, které nemají etiketu popsanou éčky odshora dolů. Domů mi nesmí margaríny, hranolky, chipsy, levné čokolády a sušenky, cola a vlastně všechny ty barvené a sycené limonády.

• U cédéčka s pohádkou pro děti Ve znamení motýla, kterou jste namluvila a nazpívala spolu se svými holčičkami, jste podepsaná taky coby režisérka, autorka scénáře, textu i hudby u písniček...

Nejdřív jsem napsala knížku pohádek Ve znamení motýla. Dopsala jsem pak písničky, pozvala ke spolupráci hosty a herce z Dejvického divadla. Album je to vymazlené, vlastně tak trochu moje další dítě. Vydala jsem ho na vlastní náklady, výtěžek jde ve prospěch mého nadačního fondu.

• Kde se o vašem nadačním fondu dozvíme více?

Založila jsem ho v roce 2007. Pomocí něj získávám prostředky na výzdobu dětských domovů, mateřských školek nebo dětských oddělení v nemocnicích. Už jsme takto zkrášlili mnohé prostory. Nejlepší představu si uděláte na našich webovkách www.nfzz.cz.

• Pokud vím, chodíte do Europarku pravidelně. Jak jste tu spokojena?

Europark je na výpadovce na Hradec Králové, což je můj směr a navíc kousek odtud často točím. Vyhovuje mi především nabídka Intersparu, která se liší od běžného sortimentu a v podstatě za dvě hodiny stihnu nakoupit jak potraviny, tak "vyplenit OBI", a ještě si dát sushi.