„Tak jak je to teda, mami, dooplavdy?! Je Santa Klaus nebo Ježíšek?! Lítaj so­bi nebo andílci?!“sviští mi kolem hla­vy kulometná palba životně důležitých otázek mých dcer. Naštěstí nepadne otázka, jestli dárky náhodou nenosí rodiče. Dodnes si pamatuji ten ukrut­ně smutný pohled očí mé maminky, když jsem se dožadovala své vánoční pravdy, a chci ten okamžik v mé ma­minkovské kariéře oddálit co nejvíce. „Nekaž si to, Zděni,“ řekla mi tehdy a já poctivě další roky svorně vyčká­vala Ježíška a dárky ode mne byly v mých očí pouhým příspěvkem, aby neměl takovou makačku.

Importované symboly Vánoc mě, při­znám, neoslovují, naopak mne mírně iritují. Každoročně se také koncem října začínám vyhýbat návštěvám obchodních domů ve společnosti dě­tí, protože předvánoční masáž je bez většího vkusu, o to však agresivnější. A já jim onu uřvanost konzumních rabatů ve jménu oslav křesťanského svátku chci dopřávat co nejméně.

O to usilovněji „vymetáme“ výstavy, koncerty a výtvarné dílny, kde se kreslí Ježíšek a andílci. V dnešní době je do­stupné všechno. Kdykoli cokoli. Pocit výjimečnosti může být v podstatě nejluxusnějším dárkem, jaký si můžeme dovolit. Snažím se ho zbytečně neničit spěchem, zběsilým uklízením, naku­pováním blbin, pečením nespočetných druhů cukroví, když bezpečně zmizí vždy jen vanilkové rohlíčky a rumové kuličky. Jaký že bude ten váš prosinec, je jen ve vašich rukou. Vy máte právo volby. Nekažte si to.

Vždy je na výběr
z minimálně dvou
variant....

Varianta životní optimistická

Vidíš to, co já...
V moři smutku kapka štěstí.
Zůstává však sama, jediná.
Té vody okoloje přesila.Ta jedna kapka
ale velkou sílu má,
z moře smutku v okamžiku
moře štěstí udělá

Varianta pesimistická

Vidíš to, co já...
V moři štěstí
kapka smutku.
Zůstává však sama, jediná.
Té vody okolo
je přesila.
Ta jedna kapka
ale velkou sílu má,
z moře štěstí v okamžiku moře smutku udělá.