Thumbnail image


Krása je odraz stavu vaší mysli



Na Zdeňku se nemusí čekat. Žádné hvězdné manýry úspěšné herečky, zdatné manažerky Nadačního fondu pro děti a čerstvě i autorky pohádkové knížky. „Chodím na domluvené schůzky včas. Každý jsme přece limitován časem.“ předběhla mou otázku s milým úsměvem sexy herečka, která se netají tím, že je především máma od dvou malých dcer a má úplně obyčejné starosti jako každá žena.
Říkáte, že rodina je u vás na prvním místě, ale výčet vašich aktivit mluví o opaku. Sešly jsme se v mezičase - za chvíli poběžíte zase zkontrolovat náhledy na obálku vaší první knížky - kde vlastně berete čas?
Hani,promiňte, já jsem na tuhle otázku už alergická, času máme každý tolik, kolik si ho uděláme, vždy´t to znáte, máte na jednu věc celý den a stejně ji, z „různých důvodů“ nestihnete a někdy zase během dopoledne stihnete zařídit tolik věcí, že by vám čtyři výkonné sekretářky mohly závidět. Dny dělím na ty – výkonné- a – rodinné-
  • Pohádková kniha vyjde na podzim. Jak se jmenuje, komu je určena a proč jste se vůbec rozhodla ji napsat? Mohla byste knížečku maloučko přiblížit čtenářkám, o čem je…

„Ve znamení motýla“, je knížka pro děti netradičně ilustrovaná fotografickými kolážemi reálných postav. 53 foto ilustrací má na svědomí výtvarník a fotograf Ivo Chvátil. Z mé strany to byl krok do neznáma, myslím tím disciplínu jménem psaní, a teď se ukáže, zda to byl krok šťastný. Děj vypráví o dvou sestřičkách, které se dostanou do říše zlého Slizráda a kde je čeká boj o záchranu všech zvířat, jimž tenhle zloprcek stále mění podobu.
Holčičkám propůjčily podobu moje dcery, protože upřímně, nevím, jak bych to řešila jinak. U téhle knížky bylo třeba mít děti v jakoukoli denní dobu a při vhodném počasí, což mi by nikdo jiný prakticky nemohl zajistit. Navíc malé dámy musely být v dobré náladě, hezky vyspalé a například Janička fotí zásadně jen za mísu jahod. Psaní a grafické zpracování je proti fotografování našich malých dam klidná procházka růžovým sadem.
Celý příběh je psán tak, aby bavila i rodiče, na tom jsem si dala záležet. I mě každý večer obklíčí ze dvou stran dvě dětské hlavičky a …maminko, říkej pohádku… a nejradši mají příběhy s hodně obrázky.
To jsme myslím dovedli do dokonalosti. V naší knížce je vždy stránka textu doprovázena ilustrací. 53 stran a 53 ilustrací. V česko-anglické verzi , ideální pro mezinárodní trh i jako firemní dárek. Výtěžek z prodeje jde na projekty nadačního fondu a knížka bude v široké distribuci.

  • Léto a s ním i divadelní prázdniny jsou pryč. Čím nyní žijete?

Těší mě hrát Dámskou šatnu. Je to po dlouhé době čistá komediální role a velmi si ji užívám. V říjnu jsme v Dejvickém divadle začali zkoušet muzikál s premiérou na konci ledna. Na konci října také vychází již zmíněná pohádková knížka …je toho dost. Dotáčím poslední díly Velmi křehkých vztahů a začínáme se Syringem zkoušet na sérii vánočních koncertů.

  • Co nebo kdo ve vašem životě rozhoduje nejvíc?

Celkem jasné pořadí – aby byly holky zdravé a spokojené, já měla práci, která mě těší a manžel se usmíval.

  • Kde nebo s kým se doopravdy uvolníte?
Já jsem neustále uvolněná… (následuje smích). No vážně, když mi teď čerstvě od 1. září zvoní budík v půl sedmé a resuscituji Andrejku do školy, uvolněně zrovna nepůsobím…

  • Takže problémy s ranním vstáváním?
Spíš nedostatek naspaných hodin. Ája se už naučila zahučet do postele v osm, já půlnoc zpravidla nestihnu.

  • Jste velmi pracovitý a disciplinovaný člověk. Jaká jste manželka a matka?
Maminka jsem přísná, přesně jako byli moje rodiče a manželka jsem nedisciplinovaná a proměnlivá, což mého muže velmi těší.

  • V životě přijdou chvíle, kdy se člověk odráží ode dna a dává svému životu nový rozměr. Kdy vám bylo opravdu ouvej?

Když nám umřela maminka.

  • Máte silnou vůli k překonání podobných okamžiků a jít dál?

Na tu bolest není žádná vůle dost silná a prázdnotu po rodičích nelze ničím zaplnit. Je to smutek do konce života a vy ho jen můžete nést. Sám. Tomu se nedá pomoci.

  • Myslíte si, že víra hory přenáší?
To je složitá otázka. Pokud mluvíme v kontextu náboženství a víry v Boha, tak nevím, jsem bohužel pleva. A slovo „bohužel“ mě upřímně mrzí. Pokud bereme víru jako formu energie, kterou vkládáme do našeho určitého konání nebo člověka, máme velké možnosti, o kterých se nám ani nezdá. A svou sílu si mnohdy ani neuvědomujeme. Možná proto, že hodně životního prostoru jednoduše energeticky proflákáme. Sami renomovaní neurologové poukazují na fakt, že mozek využíváme jen z 10 procent… Co by se asi tak stalo, kdyby najednou lidstvo zapnulo třeba na procent čtyřicet? Ta myšlenka mě baví. Jsem přesvědčena o tom, že člověk má v sobě víc síly a možností než ve skutečnosti tuší. Jen musí přijít ten správný impuls, vhodná situace nebo jiný člověk, který vaše možnosti rozkryje. A tomu se pak říká štěstí, osud nebo náhoda… v pojmenování jevů je lidstvo fenomenální.
Thumbnail image

Nejhorší v životě jsou stojaté vody.


  • Z jakého důvodu jste před třemi lety založila Nadační fond pro děti?
Víte, já se jen snažím využít tzv. popularity tak, aby měla určitý smysl. A dělají to tak i mnozí mí kolegové.

  • Jak si dneska stojíte s vaším nejmladším dítětem a jaké povinnosti na vás čekají?
Fond už dávno není žádné dítě, vyrostl nám před očima do nádhernýho chytrýho mužskýho…Ne, vážně. Mám velkou radost, že se nám daří i v období krize realizovat nové projekty. V září jsme podepsali smlouvu s firmou Aquel a začali s nástěnnými malbami v liberecké nemocnici. Rovněž mě oslovila společnost se zdravou výživou Nový věk a s její pomocí bychom na jaře vymalovali dětské oddělení v Hradci Králové. Ve spolupráci s pojišťovnou ministerstva vnitra nás čeká znojemská nemocnice, dále podporujeme stacionář v Ústí nad Orlicí, je toho hodně… Pokračuji v tradici benefičních koncertů - 4.12 v Ústí a 12.12 zámek na Dobříši.

  • Je pro vás důležité, s kým na projektu pracujete?
To je pro mne alfa a omega. Nadační fond nemá zaměstnance, snažím se programově mít minimální náklady a za tři roky jsem se jen utvrdila v tom, jak velké štěstí mám na své spolupracovníky – spíš spoluputovníky. Pan primář pardubické nemocnice to myslím výstižně pojmenoval, když řekl, že jsme jednoduše osobní. A to platí i ve vztahu k sponzorům. Vzhledem k fundovaným kolegům ve fondu si mohu dovolit chvíle, kdy alibisticky utíkám k pultu s notama a cestou volám: „Neee, smlouvy prosííím ne, já umím jiné věci…

  • Holdujete zdravému způsobu života, co byste neuvařila svým dcerkám?
Vepřo-knedlo-zelo a smažené hranolky. Zapít colou a zkáza je dokonána.

  • A jakým jídlem byste klidně zhřešila?

Jídlem nehřeším, jídlo si užívám. Pravé šlehačce, ne té ze spreje, u nás říkáme „bílé štěstí“, tak té skutečně neodolám.

  • Proč jste upřednostnila život na vesnici?

Jsem povahou maloměšťák. Vyhovuje mi pomalejší styl. Praha mě vždy zrychlí, užiju si ji, ale pak honem rychle zpátky do lesa a na louku.

  • V čem podle vás tkví ženská krása a půvab?
Chcete definici, případné moudro ? ... Nedávno jsme si s kolegyněmi v šatně před představením říkaly, jak je nám dobře po té třicítce… Možná může být krása odrazem stavu mysli – jste v souladu sama se sebou, víte, co vás těší, v ideálním případě víte, co chcete, máte cíl, energii jít za tím cílem, jste veselá a MILOVANÁ, to je myslím nejdůležitější.
Thumbnail image
  • Jaký by měl být muž, aby si vás získal?
Sebestředný sobec může být sebekrásnější a sebechytřejší… je bez šance; v tomto duchu chci vychovat i naše dvě princezny.

  • Proto jste 7 let šťastně vdána za svého muže Radka?
I proto.

  • Z čeho máte obyčejnou lidskou radost?
Večer ležím s holčičkama v posteli, každá z jedný strany, držím je za ruce a zpívám „Když se ten Tálinskej rybník nahání“…

  • Jakou vlastnost nemusíte?
Vypočítavost.

  • Každý herec se bojí zařazení do určitého šuplíku. Nebojíte se jako herečka škatulkování?
S tím si hlavu nelámu. V divadle hraju velmi odlišné charaktery, pestrost mě nechybí a to je pro mne podstatné.

Obyčejné věci těší dlouhodobě.


  • Co si nejvíc přejete?
Chtěla bych se vždy mít na co těšit, ať už profesně nebo v soukromí. Nejhorší jsou stojaté vody.
Thumbnail image
  • Tři věci, které byste na sobě ráda změnila…

…neumím odpočívat, nemám ráda procházky a neumím svíčkovou.

  • Jak byste definovala svůj den splněných přání?
Nerozlišuju. Dnes například jsem byla s oběma holkama u zubaře, s paní „Zubní hygienkou Dádou“ jsme svorně dvě hodiny prochechtaly.
Pak jsem s Ájou kreslila vlnovky do školy, vařily jsme večeři, a když jsem všechno uspala, pustila jsem si Cohena, pracovala a potom si jen tak něco psala. Obyčejné věci těší dlouhodobě. Je mi vážně fajn.

Kontakt

Zdeňka Žádníková
V případě jakýchkoliv dotazů mě neváhejte kontaktovat. Položky označené * prosím vyplňte. Děkuji
Zadejte prosím své jméno!
Zadejte prosím svůj e-mail!
Zadejte svůj telefon
Napište svou zprávu!

Sociální sítě

Odkazy

Vyhledávání