Tvrdí o sobě , že je matka – intelektuálka. Neznamená to nic hanlivého, naopak před narozením dcery se pečlivě zajímala o to co prospívá jí i jejímu miminku. A jak to v její rodině funguje dnes?

Zdeňka Žádníková

Představte nám svoji holčičku...

Andrea je narozená ve znamení Panny, je blonďatá, modrooká, to znamená, že je mi velmi nepodobná a v naší rodině jsem vždycky byla já ta cizí paní, co dochází na kojení. Jednou měl můj muž prasklý stehenní sval a já musela jet do divadla na představení, a tak přijela jeho kamarádka, aby mu pomohla. (Mimochodem, všechny jeho kamarádky jsou blondýny.) Ve dveřích se se mnou loučila krásná blonďatá rodinka.

Zlobí Andrea? Vadí jí, když odcházíte?

Kdepak, je to pohodová holčička, která vůbec nebrečí. Pokud někdy plakala, tak jenom tehdy, když ji něco bolelo. Vůbec jsme nevěděli, co je to řvoucí mimino. Byla takový malý šťastný buddha. Až tak v roce a půl, kdy pochopila, že si může prosadit svou, se začala vztekat.

Byla plánovaná?

Byla plánovaná asi tak, že jsme si řekli, že bychom chtěli miminko.

V dnešní době je módní žít jen tak na hromádce a vy jste vdaná! Můžete nám něco říct o svém manželovi?

Byl to první chlap v mém životě, který si se mnou hned od začátku povídal o rodině, což předtím žádný chlap neudělal. Bavili se se mnou o divadle, o kariéře, o obchodu -ale nikdy o dětech a jejich výchově. A mně tehdy zablikala kontrolka - jako signál pozitivní lustrace budoucího otce. Znali jsme se krátce, když jsme si na silvestra po půlnoci telefonovali, a to mi tak nějak zvlášt' utkvělo - ale vůbec by mě nenapadlo, že budu s tímhle člověkem čekat miminko.

Jaký byl váš první pocit, když jste zjistila, že jste těhotná?

Udělala jsem si test, v šatně v Dejvickém divadle, kde byly ještě dvě kolegyně, a řekla jsem si: "Nesmím to nikomu říct! Musím to vydržet!" Ale nevydržela jsem to ani dvacet sekund. Kolegyně byly nadšené! Já jsem utíkala k panu doktorovi Guttnerovi do Spálené ulice, ten mi to potvrdil, tak jsem mu skočila kolem krku ... a běžela jsem do práce za budoucím tatínkem.

A co on?

Pamatuju si, jak jsem šla po dlouhé chodí v budově, kde pracoval, a on se vyděsil: "Co se děje? Je odpoledne - co tady děláš?" A já: "Čekáme miminko!" A on mě opatrně vzal za ruce, odvedl do kanceláře, tam mě opatrně posadil na židli a zcela nelogicky se zeptal: "Jedla jsi už něco?" Tím okamžikem to začalo. Kontrola jídla, jestli mi není horko nebo zima, jestli je všechno v pořádku.

...a požádal vás o ruku...

No, řešili jsme, jak oznámíme mému tatínkovi, že čekám miminko a mně bylo jasné, že bez požádání o ruku to u našeho táty nepůjde, ale Radek byl rychlejší: "To bych měl o ruku asi požádat nejdřív tebe?" reagoval. Odehrálo se to jak v kýčovitém filmu - byli jsme v pizzerii a on si stoupl a - pustili píseň od Joža Ráže - Voda, čo ma drží nad vodou. Když ji dnes slyšíme, hned si na tu chvíli vzpomeneme.

Měla jste svatbu v bílém?

Měla. A měla jsem krásné šaty, které mi navrhla a ušila kamarádka. Použila jsem na ně stříbrný brokát ze šatů po mojí mamince. Brali jsme se na Zvíkově a měli jsme nádhernou svatbu. Jenom ty šaty ted' na mně vlají ... v šestém měsíci jsem už byla pěkně narostlá maminka, hlavně v prsou.

Ví se o vás, že si hlídáte výživu. Jak to bylo v těhotenství?

První tři měsíce se všechno, co se podobalo zelenině, stalo mým velkým nepřítelem, takže jsem byla o rohlíkách. Všechno zdravé mi příšerně nechutnalo. Pak se to upravilo. Ale od třetího měsíce jsem byla na rizikovém těhotenství, zvolnila jsem tempo, zklidnila se - a stala se ze mne matka-intelektuálka.

Co to znamená?

Nakupovala jsem knížky o těhotenství a studovala je. Cvičila jsem gravidjógu, věnovala se výživě, miminko povinně poslouchalo Mozarta nebo meditační hudbu sluchátky položenými na břichu - a musím říct, že jakmile dnes tu hudbu slyší, zklidní se. Pamatuje si ji. Používala jsem kosmetiku pro těhotné Nobilis Tilia. Patří do ní sprchový gel, krémy, olejíčky, třeba i takové, které se hodí na porod. Byla jsem navoněná a spokojená. Volný čas jsem věnovala tomu, abych si prostudovala všechno, co mám o miminku vědět - včetně jeho výživy, absolvovali jsme s Radkem kurzy první pomoci v Pomadu, takže nás vdechnutý korálek nepřekvapí, a tak dále ...

Takže máte výživu v těhotenství v malíčku -čeho by se podle vás měly maminky vyvarovat?

Nesmějí se jíst paštiky, nesmí se jíst niva - je v ní penicilin! Všechno, co jíte a pijete, dostane i miminko. Naprosto odsuzuji maminky-kuřačky. Copak nechápou, že se jejich děťátko dusí? Když vidím těhotnou s cigárem, nejradši bych jí urazila ruku. Když kouří dospělý, je to jeho věc - ale jak může někdo ubližovat miminku? Můj gynekolog mi říkal: "Zdeno, když si dáte jednou za čtrnáct dní decinku červeného vína, tak je to v pohodě, ale nechoďte tam, kde se kouří!" A ještě jednu radu mám -vyvarujte se všech výrobků, ve kterých je aspartam. Prochází placentou a ovlivňuje negativně vývoj mozku plodu, takže pozor na výrobky light!

A co maminkám doporučujete?

Cvičení pro těhotné! Cvičila jsem až do devátého měsíce - a bylo to skvělé! Miminko tím krásně masírujete a jemu se to líbí. Jenom pozor, nesmíte být zplavená -mohla byste to svoje dětátko přehřát.