Role Ivanky, matky dvou dětí, která si za každou cenu chce najít chlapa, ji po roce vysílání seriálu Rodinná pouta vystřelila v žebříčku popularity až k samému vrcholu. Zdeňka Žádní-ková-Volencová (31) říká, že by z obliby své televizní postavy mohla klidně těžit i v dalších letech. Jenže nechat se ukonejšit do jedné herecké polohy rozhodně nechce.

"Není nic jednoduššího než si ověřit, že tenhle typ role mi sedí, a vařit z toho celý život. Být jenom Ivanka a hrát tak všechny role. Po tom ale netoužím. Herecky to oslabí a podle mne to je malinko cesta do pekel," tvrdí sympatická brunetka.

Začalo mi strašně bušit srdce a jenom jsem doufala, že to nebude slyšet. A musím říct, že v tom stresu jsem si dala dohromady docela hezkou děkovnou řeč.

Po skončení televizního přenosu jsem ji pošeptala svému muži a jemu se moc líbila. Řekl mi na to: "Zdendo, víš co je na ní nejhezčí? Že ji slyším jenom já!" Nebudete se proto zlobit, když vám ji neřeknu?

Určitě. Protože chvilku před konečným vyhlášením dvakrát padlo mé jméno a najednou to byl Vojta Kotek. Ale Radek, můj manžel, se ke mně naklonil a zašeptal mi: "Ty jsi stejně můj objev roku 2001." Krásný... V tu chvíli si najednou uvědomíte, že tím nejdůležitějším a nejpodstatnějším objevem jste se vlastně už dávno stala.

Při studiu DAMU jsem učila angličtinu a jednou jsem přišla do firmy a měla tam nového žáka. Kupodivu to nebyl padesátiletý prošedivělý pán, ale třicetiletý finanční ředitel, který se mi ani náhodou nelíbil.

Náš vztah se vyvíjel velmi pozvolna. Důsledně jsme si skoro čtyři měsíce vykali... Jiskra přeskočila, když mě pozval na rande na úplně banální datum - na Valentýna.

No, technicky jsem mu předvedla jednu takovou zcela nevášnivou pusu plnou vášně. Nic moc, pěkná nuda, podotkl džentlmensky. Všechny takzvané neoblečené scény jsou plně oblečené, pak se to jen dobře sestříhá. K tomu je tam dalších patnáct lidí, upravují světla, porty a radí, v jakém úhlu se máte při puse postavit.

Natáčení mě připravilo o čas pro rodinu, ale s tím jsme s manželem počítali. Do toho jsem ještě začala zkoušet, protože mi před časem v Dejvickém divadle, kde hraju už téměř deset let, skončilo volno, které jsem velkoryse dostala. Nedávno jsme měli premiéru Love Story - což je hra o jednom muži a třech ženách a v podstatě je o nechtěné polygamii. Když jsem přišla na scénu, slyšela jsem jen: "Ááách, Ivanka!" Po představení mi kamarádi říkali, jak si diváci ve foyeru vyprávěli, že jsem byla úplně jiná než v Rodinných poutech. Zkoušela jsem v podstatě po třech letech, když nepočítám záskoky, a v tom přirozeném a logickém srovnání Ivana a ta jiná jsem chtěla obstát. Tak se to snad podařilo.