Tvůrci Dámské šatny odpovídali na otázky Jany Soprové
Foto zde.
Arnošt Goldflam - autor textu
- Jak vznikl nápad na napsání Dámské šatny?
Jednou jsme seděli s Vladimírem Morávkem a Lucií Bulisovou v Hradci a chválili jsme herečky Klicperova divadla. To jsem zrovna přes prázdniny napsal Ředitelskou lóži pro dva herce ve zralém věku a říkal jsem, že by si ty dámy taky zasloužily nějakou hru. A Morávek povídá: „Tak napiš Dámskou šatnu!" A to se taky stalo...
- Vaši hru režíruje Jakub Maceček, který se k vám hlásí jako ke svému učiteli. Je ovšem znám tím, že hry„upravuje`: Nevadí vám to?
Jakub Maceček, čili Macek, je autorský typ a já to respektuju, koneckonců se taky, byY s respektem, vrtám v textech jiných autorů nebo v nich aspoň škrtám a podobně. A já jsem jenom já, tak proč bych se bránil jinému režisérovi, když sám dělám totéž! Ovšem téma, smysl věci musí zůstat zachován.
Jakub Maceček - režisér
- Máte pro interpretaci hry nějakou specielní koncepci, nebo spoléháte na herečky?
Základ jsou samozřejmě výkony hereček, ale já jim tam přidám určité stylizované oprátky, komické vsuvky, které původně ve hře nejsou. Vložili jsme tam také úryvky z představení, na které se herečky chystají. To jsou ale jen takové bonusy, hlavní jsou herecké výkony.
- Trváte jako režisér na své předem vymyšlené koncepci nebo se rád necháte inspirovat konkrétními herci?
Tohle je zrovna případ, kdy se velmi nechám inspirovat tím, co přinesou herečky. Protože ony o dámské šatně rozhodně vědí víc než já. Když člověk dělá tzv. herecké divadlo, rád se nechá inspirovat tím, co herci nabídnou. Při zkouškách na Dámskou šatna se hodně bavíme a z toho vyrůstá konečný tvar. Občas ale dělám něco hodně stylizovaného, takže pak si člověk na některých věcech trvá víc.
- Traduje se, že v divadle bývá mezi herečkami dost velká řevnivost...
Bývá to tak. Ale myslím, že v této hře se ty ženské se mají v podstatě rády a spíš si tím vzájemným pruděním zpestřují život. Přece jen, být ve společné šatně každý den, je tak trochu ponorka.
Jana Krausová - představitelka Trudy
Jana Krausová - představitelka Trudy
- Vy jste nikdy nebyla v trvalem angazma. A tak pro vas asi termm „dámská šatna" neznamená jedno konkrétní místo - ale spíše desítky různých míst, kde jste hráli.
Je pravda, že já jsem taková herečka na cestách. Ale rozhodně se shodneme na tom, že dámská šatna je místo, kde se řeší různé ženské problémy, at' už rodinné nebo pracovní. Samozřejmě se může stát, že je tam i negativní atmosféra. Záleží na tom, jací lidé se sejdou, jestli si rozumějí nebo naopak. Já jsem nikdy v angažmá nebyla. Mám tu výhodu, že jsem si vždycky mohla vybírat lidi, se kterými mě bavilo spolupracovat a se kterými jsem si rozuměla. Nebo - vybírali jsme se vzájemně... Když potom jezdíte společně několik let na zájezdy, už se poznáte dokonale. Například s holkama, se kterými děláme Vše o
ženách, je to už takový skoro rodinný vztah. Podobně to mám s inscenací Osm žen, které hrajeme v divadle Ta Fantastika. Pro měje strašně fajn, že jsem vždycky padla na bezvadné holky, a to ve všech věkových kategoriích. Myslím, že je důležité mít podobný smysl vnímání, podobný smysl pro humor. Když se tohle podaří, tak se ti lidé vzájemně prolnou a jeden druhé v dobrém slova smyslu „nakazí". Společná práce na jevišti je pak hrozně prima, inspirativní. Může vzniknout až taková zvláštní euforie, živelnost, protože si to ti lidé společně užívají.
ženách, je to už takový skoro rodinný vztah. Podobně to mám s inscenací Osm žen, které hrajeme v divadle Ta Fantastika. Pro měje strašně fajn, že jsem vždycky padla na bezvadné holky, a to ve všech věkových kategoriích. Myslím, že je důležité mít podobný smysl vnímání, podobný smysl pro humor. Když se tohle podaří, tak se ti lidé vzájemně prolnou a jeden druhé v dobrém slova smyslu „nakazí". Společná práce na jevišti je pak hrozně prima, inspirativní. Může vzniknout až taková zvláštní euforie, živelnost, protože si to ti lidé společně užívají.
Gabriela Vránová - představitelka Lízy (alternace s Ninou Divíškovou)
- Budete mít letos o prázdninách životní výročí - a pěkná role, to je vždycky pro herečku ten nejlepší dárek...
Hru Dámská šatna jsem měla před pár lety v ruce, a tehdy mi přišlo, že herecké povolání zlehčuje (to víte, já jsem takový buditel...). Ale ted', když to společně čteme, přicházím čím dál víc na to, že to není pravda. Naopak ukazuje, že Arnošt Goldflam dokáže jít do hloubky a postupně objevuje věci, které nejsou na první pohled patrné. Vypovídá o tom, že herectví je opravdu velice těžké povolání. Moje figura - Líza - řeší existenciální věci, uvažuje o profesi, o smyslu života. Každý člověk ví, že přijdou chvilky, kdy pochybuje o tom, co dělá. A u herce je to ještě intenzívnější. Když hraje moc, je to špatně, když nehraje, taky je to špatně. A o tom je vlastně hra především.
Nina Divíšková - představitelka Lízy (alternace s Gabrielou Vránovou)
- Ve hře Dámská šatna se setkávají různé generace hereček a ukazuje se tu, jak to v herecké kariéře funguje. Mladé herečky se těší, jsou plné nadějí, ale mají málo rolí. Ta střední generace je na tom relativně nejlépe, ale zase řeší citové problémy. A starší dámy v podstatě stále žijí v obavách, že se s nimi divadlo rozloučí. U vás se ale stala úplně jiná věc...
Přesně tak. Já místo toho, abych na starý kolena odpočívala a starala se o vnoučátka, hraju jednu krásnější roli než druhou. A je opravdu těžké odmítat. Když jsem dostala nabídku do Dámské šatny, říkala jsem, to nemůžu, nestíhám. Protože natáčím seriál, a měla jsem problémy i s tím, aby mě pouštěli na zkoušky do Národního, kde jsme v Kolowratu
připravovali hru Lenky Lagronové Pláč. Ale nakonec jsme se dohodli na kompromisu alternujeme roli s Gábinou Vránovou.
Adéla Kačerová-Kubačáková - představitelka Kláry (alternace s Kristýnou Fuitovou Novákovou)
připravovali hru Lenky Lagronové Pláč. Ale nakonec jsme se dohodli na kompromisu alternujeme roli s Gábinou Vránovou.
Adéla Kačerová-Kubačáková - představitelka Kláry (alternace s Kristýnou Fuitovou Novákovou)
- Hrála jste už někdy na jevišti s maminkou (Nina Divíšková)?
S mámou jsme se na jevišti už setkaly a shodou okolností právě v tomhle divadle. Bylo to asi před osmi lety ve hře Tabáková cesta, kterou režíroval Jiří Frehár. Tehdy jsem byla ještě hodně nervózní a zmatená, takže jsem si vlastně asi neuvědomovala, zda je to výhoda nebo
nevýhoda hrát s mámou... Ted' se na to docela těším, snad si to obě vychutnáme...
nevýhoda hrát s mámou... Ted' se na to docela těším, snad si to obě vychutnáme...
Kristýna Fuitová Nováková - představitelka Kláry (alternace s Adélou KačerovouKubačákovou)
- Jaká je vaše postava v nové hře?
Střídáme se s Adélou Kačerovou a myslím, že budeme každá jiná.
S Jakubem Macečkem jsme té postavě dali určité zázemí, ze kterého vychází její chování. Je to taková spontánní, nezávislá holka, která žije na herecké ubytovně. A přesto, že vypadá drzá, sebevědomá, je zranitelná a citlivá. Je vlastně úplně sama v cizím městě, kde nikoho neznala, a tak se cítí osamělá a někdy smutná. Líbí se mi, jak to Jakub režíruje. Klára má dvě polohy - není jen taková holka do větru, která na to divadlo kašle, ale úplně normální holka, které je smutno a má pochybnosti. Občas přemýšlí o smyslu toho, co dělá. Má malé role, a vlastně neví, jestli by nebylo rozumnější dělat něco jiného.
S Jakubem Macečkem jsme té postavě dali určité zázemí, ze kterého vychází její chování. Je to taková spontánní, nezávislá holka, která žije na herecké ubytovně. A přesto, že vypadá drzá, sebevědomá, je zranitelná a citlivá. Je vlastně úplně sama v cizím městě, kde nikoho neznala, a tak se cítí osamělá a někdy smutná. Líbí se mi, jak to Jakub režíruje. Klára má dvě polohy - není jen taková holka do větru, která na to divadlo kašle, ale úplně normální holka, které je smutno a má pochybnosti. Občas přemýšlí o smyslu toho, co dělá. Má malé role, a vlastně neví, jestli by nebylo rozumnější dělat něco jiného.
Zdeňka Žádníková Volencová - představitelka Marie
- Má vaše Marie nějaké specifické rysy?
Já jsem takový rekvizitář. Takže už od druhé čtené zkoušky nosím rekvizity, které si k té své Marií vymýšlím. Mně to přímo naskakuje, takže nosím rekvizity nejen sobě, ale i kolegyním. V podstatě dámy čekají, s čím ráno přijdu do kavárny Švandova divadla. Tuhle jsme přitáhla karimatku nebo indiánskou čelenku... Já si Marii obaluju materiálními věcmi, které potřebuje ke své existenci. Je to typ dívky, která se blíží k pětatřicítce, má doplňky Dolce Gabana, tři parfémy od Diora, sleduje poslední trendy a snaží se být tzv. in, ale ze všeho nejvíc touží po lásce. Hledá svého prince a ve své řekněme povrchní materiální orientaci dostane pořádnou ťafku...
