Vůbec ne, mám tu svou "druhou rodinu"  moc ráda. Vidíte, teď si uvědomuji, že když  jsem začala točit, bylo dceři Andrejce šestnáct  měsíců. Letos v srpnu jí bude šest a mladší  Janičce dva. Stereotyp se nekoná, autorky nám  do děje připisují další postavy, takže o nové  kolegy není nouze. I když je rodina Rubešova  stále stejná, po Ivančině osamostatnění s ní  mnoho netočím. Například Jana Kačera jsem  pracovně přes půl roku neviděla. Udržujeme  ale kontakty mimo natáčení.

Když vás něco podobného potká, cítíte  jen obrovský smutek, bezmoc a pak vztek.  Nejlepší bylo zavalit se prací, to na mě spolehlivě zabírá. Naštěstí mám hodného muže  a dvě krásné holky. Zůstala ve mně ale velká  lítost, že přišly o skvělou babičku.

Donutila mě vážit si života a zdraví. Asi  proto preferuji zdravou výživu, ale nikomu ji  nenutím. Manžel si přes den něco dá a večeří  pak s rodinou. Malá Janička je velký nejedlík,  a tak aby nebyla třtina ve větru se klátící,  hodně mhouřím oči nad tím, co jí.

Během studia na gymnáziu jsem hrála v divadle Jesličky v Hradci Králové. Tatínek ze mne  chtěl mít učitelku angličtiny, ale já si podala  přihlášku na DAMU. Přijali mě, doma mi to  však bylo odpuštěno až po pěti letech.

Příšerné. Byla jsem klasicky neoblíbená. Naštěstí mě maminka neučila jako sestru,  která musela chodit na přezkoušení, jestli jí  nenadržuje. Byla jsem ráda, když jsem přešla  na gymnázium, kde jsem si vychutnávala  "třídní rovnocennost".

Bohužel ne. Od konce června do konce  listopadu budu točit seriál pro Českou televizi  Než se táta vrátí. Je ze středověku a hraje  v něm i moje dcera Andrejka. Když jsem jela  na casting a vezla ji do školky, Igor Krištof  z Three Brothers Production se mě do telefonu  zeptal, jestli nevím o upovídané holčičce pro  roli malé Kateřiny. Odpověděla j sem mu, že  jedinou malou dračici, kterou znám, mám  vzadu v autosedačce. Řekl ať přijedeme obě.  Výsledkem je, že Andrejka stráví letošní léto  bojem s loupežníky, obranou hradu a jízdou na koni. Jsem zvědava, jak to zvládne, mám trému  za ni. Já budu hrát tetu Marii, její budoucí nevlastní  maminku, v podstatě se moc neodchýlíme od našeho  rodinného modelu. Těší mě, že se tak po čtyřech letech  vracím ke spolupráci s Českou televizí.

• Nemusela jste se kvůli novému natáčení  něčeho vzdát?

Zatím ne. Pravda je, že příští sezona bude náročnější. Natáčení v České televizi mi trošku narušilo  zkoušení v domovském Dejvickém divadle a dostala  jsem nabídku na další dva divadelní projekty, takže  bude těžké vybírání. S hudebním souborem plánujeme  podzimní i vánoční koncerty, přes léto tedy musím  cvičit techniku. Také tančím flamenco. Mou nejsmysluplnější radostí je ale nadační fond. Na podzim  budeme realizovat projekt pro nemocnici v Krči, kde  chceme dětem zpříjemnit pobyt, plánujeme působení  v náchodské a liberecké nemocnici.

 

• Zvládnete se při tom všem starat ještě  o holčičky?

Andrejka bude chodit do školky, protože je srpnová a na školu má ještě čas, a Janička si užívá chůvu  Mílu a babičku, která s námi bydlí. S manželem se  snažíme maximum zvládnout sami. Je sice pravda, že  se maminky standardně nevracejí ve tři hodiny v noci  ze zájezdového představení, ale to už k mé práci patří.  Ráno paní učitelky ve školce spolehlivě poznají, jestli  jsem večer hrála, nebo byla doma.

• Měla jste vůbec nějakou dovolenou?  

Poslední rok nám štěstí nepřeje. Bud jsou děti nemocné, takže neodjedeme vůbec, nebo se organizačně  nedaří. Když konečně odletíme k moři, osype se dcera  neštovicemi. Cestování je u nás synonymem zkoušky  partnerské trpělivosti. Ale věříme, že bude líp.