• Angažmá v divadle, natáčení televizního seriálu, rodina, děti, domácnost a spousta dalších aktivit-jak to  stíháte?

Mám v sobě motor po babičce.  Babička bydlí na Šumavě, je jí osmdesát let a ještě dnes vezme kolečko a jde do lesa na šišky. Nedávno  jsme oslavovali její jubileum a měla  dvě hodiny sedět a slavit. Byla z toho  úplně vykolejená: "Hele, pomůžu  s tímhle a s tímhle..." Říkám: Babi  sed'. "Ne. Ty mě zničíš, to mě zabije: ` Já v sobě tuhle zděděnou energii také cítím. Aleje pravda, že mám  pomoc na úklid v domácnosti, teď  jsem i začala vozit prádlo na žehlení.  Doma mám spíš takovou logisticko-manažerskou funkci. Jediná věc,  kterou nemám v úmyslu někomu  přenechat, je vaření. Dát prádlo do  koše, pověsit ho, někam ho odvézt,  uvařit, starat se o dvě děti, vykoupat je, uložit do postýlek - najednou  zjistíte, že to je také fofr. Včera jsem  vstávala v pět padesát, v půl sedmé jsem hodila Andrejku do školky  a vrátila jsem se domů večer v půl  deváté.

• Řídíte? 

Hodně.Jezdím jako drak.Ale myslím,  že řídím dobře. Chyby začnu dělat až  v okamžiku, kdy si vedle mne sedne můj muž Radek. Nevím, čím to je.  Možná tím, že jsem se naučila řídit od  něj. Pamatuji si, jak jsem poprvé jela. Bylo to večer, trénovali jsme si trasu  Dejvické divadlo-Dobříš. Jelo za  mnou auto a svítilo. Držela jsem se  volantu a prosila, ať za mnou nikdo  nejede.

• Proč jste se s manželem rozhodli  bydlet v Dobříši?

Tenhle kraj se nám hrozně líbil  a máme to blíž k babičce na Šumavu.  Než jsme postavili dům, bydleli jsme  deset kilometrů odsud v Mníšku pod  Brdy. Nedokázali jsme si představit,  že bychom odjeli žít někam jinam.  Líbí se mi, že do Prahy jedete přes  lesy. Když není dopravní špička, jsem  za třicet osm minut u Dejvického  divadla. Kdybych bydlela v Praze na  Černém Mostě a jela metrem, trvá  mi to déle. Zdejší obec je vzdělaná,  v dobříšském zámku sídlil dlouhá  léta Svaz spisovatelů,je tu gymnázium, různé okrašlovací spolky a kulturní život, nejde o žádné satelitní  městečko na přespávání. Máme tady  i velké sportovní zázemí, funguje tu  spousta klubů a pospolitost místních  lidí, která se mi líbí. Mám ráda, když  jdu do cukrárny a slyším: "Vy už jste  začali chodit na tenis, že jo ?" Dobříš  je krásný název pro městečko. Je  nám tu skutečně dobře.

• Máte v Dobříši hodně přátel?

Máme výborné sousedy, Bergmanovy, s okruhem nových přátel jsme  se seznámili při aktivitách, které se týkají dětí. Perfektně tu funguje třeba základní umělecká škola. Mám  hodně známých, ale míň skutečných  přátel. Vyhovuje mi to. Většinou jsou  to přátelé z mládí nebo se hodně  setkávám s přáteli svého muže.

• Asi také máte víc přátel mezí lidmi od  divadla.

Já mám spíš přátele mimo obor, mezi  herci ne.

• Čím si to vysvětlujete?

Nejsem "pařící typ". Už na DAMU  jsem po představení většinou nezůstávala s ostatními, protože mě ráno  čekaly povinnosti. Učila jsem angličtinu, takže jsem na oslavy, samozřejmě ke své škodě, měla málokdy čas.  A pak se nám narodily děti, po představení jsem proto vždycky spěchala domů. Přitom v Dejvickém divadle  jsou opravdu výjimečně dobré vztahy, zvlášť dámská šatna je skvělá,  ale mám prostě hodně práce...

• Řekla jste, že vaření je jediná domácí  práce, kterou nikomu nehodláte přenechat. Co vás na vaření tak baví?