Teda, holky, já bych nechtěl bejt kluk, kterej vás dostane za ženu - takovej binčus!" bezmocně konstatoval můj muž jednoho pátečního večera.
Pohled na místnost po zhruba tříhodinovém pobytu a hraní našich dcer byl vskutku náročný a jen pro otrlé povahy. Nemějte však obavy, ona otrlost se postupně získává a pěstuje spolu s rostoucími milovanými dítky. Kulminuje o svaťáku před maturitou. To opravdu nechápete, JAK je možné, že někdo může v něčem podobném žít, natož se naučit či snad cokoliv NAJÍT."Tatínek mě už nemiluje!" usedavě se rozpláče malá Jana. Andrejka vynechá emoce a jde přímým tahem na bránu: "Já za to nemůžu, že mi to uklízení nejde, jestli jsou na to nějaký kurzy nebo školy, tak nás přihlaste!" "Najdi kurz!" zamumlá muž a jde nám otevřít láhev vína. Za deset minut přijde návštěva.
Malé dámy přišly ruku v ruce, což dělají jen v pro ně velmi důležitých životních situacích. "Maminko a tatínku, přišly jsme vám říct, že my umíme spoustu jiných věcí než dělat binčus - umíme tančit a zpívat a teď jsme si pro vás připravily zábavný program." Zjihli jsme. Alespoň na chvíli. "Nejdřív si ale na nás musíte koupit vstupné. Jinak to nepůjde!" dodala Ája. Suše jsme polkli. "A za kolik to bude, dámy?" "Čtyři pusinky a úsměv."
A měly nás přesně tam, kde chtěly. Jako obvykle...
