Když jsem byla v jejich věku, můj tatínek stavěl, studoval různé postgraduály, vytvářel si předpony a další jiná písmena před a za jménem, bádal a publikoval, ve zbytku "volného času" jezdil za babi s dědou sušit seno, aby s traktorem čistil les, kosil, nahazoval a bílil, opravoval cokoli, stáčel med nebo betonoval... Později budoval zdravotnickou firmu, vymýšlel světové patenty, anebo si dělal pilotní průkaz.

A vychovával 30. ledna a 30. června.

Umím postavit dům, vyznám se v izolacích, vím, co je kamenický roh, zvládám sušit seno, jezdit s traktorem, kosit, nahazovat a bílit, med už jsem taky stáčela a s cirkulárkou jsem kamarád. S fyzikou a matematikou ne, tudíž mne patenty nehrozí...

Můj muž našim holčičkám zpívá, čte jim pohádky, hraje jim prince, vaří jim, co mají rády, a kupuje jim květiny, které mají ve vázičkách u postýlek. Každá tu svoji.

I můj tatínek si vynahrazuje otcovskou lásku na mých dcerách. Hraje jim na klavír, pořádá diskotéky, zpívá a tančí do úplného vyčerpání  - přesněji do vyčerpání svého. Vzpomínám na 30. ledna a 30. června a přeji svým dcerám tu míru pozornosti, kterou jim oba pánové láskyplně prokazují a ony jsou šťastné. Asi nebudou umět správně nahazovat maltu, ale možná nebudou považovat rozhovor za ztrátu času, výkon nepovýší na mety nejvyšší a budou umět potěšit duši. Červnové Vivat tatínkům a dědečkům! Maminky a babičky mají svou gloriolu celoročně.

Když jsem byla ve věku svých dcer, můj otec dělal všechno možné, ale "výchovně působil" jen dvakrát za rok... Dnes se vše snaží dohnat péčí, kterou věnuje mým holkám. Červnové "Vivat! tatínkům a dědečkům!