Kéž bych byla dítětem! Protože věřím, že by mě to dlouho a hodně bavilo.
"Tak jo, beru, výměna, ale tu chytrost si s dovolením nechám," racionálně uzavře večerní idylu Andrejka. Reakce mě nenapadla ani po deseti obligátních minutách a v podstatě ani teď, kdy píšu tento řádek, si nejsem jistá, jak to myslela.
"Mamíí, ploč nejsem chlapeček? Plotože nemám pindíka? A nedá se pšišít? Jehlu už mám!" Jestli JE o něco v rodičovství postaráno, tak je to permanentní STŘEH. Fyzický i mentální. Majíce předškolní potomky zjistíte, že jste mistry ve zdolání jakékoli vzdálenosti, a to v rekordním čase. V dialogu s jinou, dospělou osobou zároveň stačíte sledovat trasu, rychlost a v ideálním případě i záměr vámi milovaného potomka a popřípadě zabráníte i nejhoršímu. Nejhoršímu z vašeho pohledu ovšem. Vděk opravdu nečekejte, téměř vždy zkazíte báječnou zábavu.
Přiznám se, že mi někdy role "vychovatele a záchranáře" trochu vadí a bohapustě dětem ten bezstarostný život závidím. Jen si to představte - ráno vstanete a jdete si hrát do školky, zpíváte, malujete, tancujete, hrajete si na zahradě nebo jdete na procházku, případně jdete plavat nebo do divadla, pak následuje svíčková a hají! Jdete si spinknout. Tuto část programu dne by ve svém současném režimu nejvíce ocenil můj muž. Jako malý si na polední spaní navykl a pozdější násilné přerušení tohoto zvyku dodnes považuje za zločin páchaný na lidstvu. No, a po spaní máte nějakou tu svačinku a zase si hrajete a hrajete, až přijdou rodiče, celí natěšení, a pokud jste dítko chytré a máte je v malíku (zejména holčičky své tatínky), máte je po zbytek večera k plné dispozici. Takže si zase hrajete, pak vás rodiče vykoupou, nakrmí a na dobrou noc ještě samozřejmě pěkně řeknou pohádku. Nevadí, že vypravěč je ke konci týdne už polomrtvý, při nejhorším ho ráno brzo vzbudíte, aby vám to dopověděl!
CHCI být dítětem! A věřím, že by mě to bavilo dlouho. Na letošní prázdniny jsem vymyslela speciální hru - budeme si hrát na školku. Já a můj muž budeme děti a holčičky budou paní učitelky mixnuté rodiči. Vaří babička, to abychom nezemřeli hlady. Přeji vám i nám hezký červenec.
P.S. Vliv dětí na verbální projev rodičů je nesporný. Na jednom setkání nejmenovaných ekonomů, právníků, producentů aj. se pánové usnesli, že to, jestli s předkládaným návrhem z budou KA, nebo NEKA - rozuměj budou KAmarádit, nebo NEKAmarádit, rozhodnou po O (pro rodiče - čekatele - po Obědě).
Foto - Jiří Herman
