S dovolením se vyhnu tématu škola, přestože anebo právě proto, že Andrejka nastupuje do první třídy. Upřímně řečeno. je mi z toho smutno úměrně nadšení, kterým oplývá má dcera.

Osoby a obsazení:
Andrea 7 let
Jana 3 roky a dva měsíce
Maminka - za dva měsíce 35 let

ZÁZNAM JEDNOHO ODPOLEDNÍHO ROZHOVORU

JANA: „Já jsem kakala!"
MAMINKA: „Kam?! Kdo ti utřel prdelku?"
JANA: „Ája!"
MAMINKA: „Musím to zkontro­lovat!"
JANA: „Nemusíš, Ája je šikulka!"
ANDREA: „Jasně, že jsem, o tom nepochybuj ani minutu! Jsem profík !"
JANA: „Tak a teď jdu ven:'
MAMINKA: „Nemáš botičky!"
JANA: „Mám otužilý nožičky."
MAMINKA: „Ale ty nemáš ani kalhotky, jakto?!"
JANA: „Chci luftovací zadeček!"
ANDREA: „Maminko, neřízni se tím nožem!"
MAMINKA: „Tím se neříznu, je příborovéj:'
ANDREA: „Já vím, dělám hu­mor!"
MAMINKA:,To nesmiš, Janinko!"
JANA: „Ale maminko, ty mi to dovolíš, protože si můj mi­láček. Já to provedu a pak se ZHODNÍM!°
MAMINKA: „Neuděláme sou­těž v kreslení, když tak leje?"
ANDREA: „Neuděláme, to hned vyhraju a nechci Jáně ničit so­botní dopoledne. Stačí, že prší. Jsem chápavý jedinec, chápej, mami!"
MAMINKA: „Dobře, chápu. Co chcete k obědu, dámy?"
JANA: „Rostbíf!" Bez zeleniny si prosím!"

Výše psaný text je v plném ori­ginálním znění jeho autorek a není nijak změněn.
Rozloučila bych se tematicky: zářijovým povzdechem své star­ší dcery: „Už abych byla ve škole. Konečně se naučím číst a zkont­roluju si, jestli nám čtete pohád­ky celý a nepřeskakujete!°

Foto - Petr Adámek